Přirozený talent

Baseball není úplně můj nejoblíbenější sport. Vlastně bych ho viděl na té nejspodnější hranici v seznamu sportů, které mám rád. Nicméně tenhle film je tak dobře natočenej, že se nejde do Roberta Redforda nezakoukat. Jemu to štěstí prostě přejete od začátku do konce. A jestli jsou sportovní filmy i o sympatičnosti hlavní postavy, tak Roy Hobbs to zvládá s naprostým přehledem. A je vlastně úplně jedno, že baseball jde úplně mimo mě. (06.05.2015)

Potom co jsem několik baseballových utkání viděl naživo si troufnu tvrdit, že film Barryho Levinsona je docela přesný. Zachytil těch několik scén z utkáních tak nudně a v pomalém tempu, že se dostavuje ospalost a únava. Robert Redford téměř také spí a nudná vizuální stránka rozhodně nic neoživuje. Nejhorší baseballový film? Možná i nejnudnější sportovní film co jsem viděl, ale rozhodně nejhorší film Barryho Levinsona. 25 % (20.10.2013)

Baseballu moc nerozumím, popravdě vůbec, ale ty Redfordovy odpaly bych chtěl vidět v reálu - to je asi jako fotbalista, co by dával góly přes celý hřiště. Jinak ale moc krásný film, ostatně když se tak koukám tak Levinson ještě nenatočil něco, co by se mi nelíbilo. Redford nám mírně zestárnul, ale má na to stále s přehledem, Closeová jako jeho dávná láska, Bassingerová jako pěkná mrcha a skvělý je i Brimley v roli kouče. A celý film prostupuje taková magická atmosféra, díky které člověk ani na chvíli nepochybuje, že vše se rozhodne v posledním zápase v posledním odpalu a dopadne to dobře. A tak to v dobrým sportovním filmu má být! (16.04.2009)

Baseball je můj nejoblíbenější sport a velmi rád se kouknu na každý film o tomto sportu. A tenhle se hodně povedl! Nemohu říci, že to je nejlepší film o baseballu, protože jsem všechny filmy o tomto sportu neviděl, ale určitě patří k těm nejlepším. Robert Redford zde rozehrává jeden ze svých výtečných výkonů, kdy jsem mu věřil vše, co ve filmu řekl nebo udělal. Glenn Close je příjemným zpestřením filmu a rozhodně se sem výborně hodí. Režisér odvedl solidní práci a film velmi rychle utíká, aniž by vůbec kdy nudil. A přitom stopáž není z nejkratších. Přenosy z baseballu jsou dobře udělané a nelze jim z mého pohledu nic vytknout. Když už bych něco vytýkal, tak by to byly spíše výtky vůči ději nebo scénáři. Těžko uvěřit, že by v reálném světě nějaký hráč přišel na trénink a odpaloval jeden homerun za druhým, aniž by minul nějaký míček. Ale je to tak trochu pohádkový příběh, tak proč to tam nedat. A že film směřuje do happyendu je očividné a předvídatelné téměř ihned od začátku filmu. Ale to jsou takové drobnosti, které mne ani netrápí a v žádným případě se nepodepsaly na mém hodnocení tohoto filmu. A když jsem na tenhle film vydržel koukat v televizi až do půl páté ráno, tak to znamená, že rozhodně nudný nebude. Proto dávám pět hvězdiček. (24.09.2008)

Jsem z toho trochu v rozpacích - baseball je pro mě sice asi taková zábava jako hledat vodu na Sahaře, ale pověst tenhle snímek dalece předchází a na borce jako Redford nebo Duvall jsem se upřímně těšil. A nutno říci, že ve spoustě ohledů mě nezklamal - retro atmosféra funguje výtečně (hlavně v ikonickém začátku na farmě), scénář přináší hlubší morální dilemata a otázky, než by jeden očekával, závěrečný match má sílu i po třiceti letech a Randy Newman zkomponoval kultovní hudební podkres. Redford je obrovský sympaťák, Basinger záviděníhodná femme fatale. Pořád ve mně ale zároveň hučel neodbytný pocit, že Levinson střídá hvězdné chvilky s těmi vyloženě rutinními mnohem častěji, než by bylo zdrávo (podobně jako hlavní hrdina), že film občas příliš natahuje, že některé momenty inscenuje dost mechanicky a nudně a že úplně neví, co si počít s postavou Roberta Duvalla, která nedostane možnost se pořádně projevit. A je to škoda, protože scénář velmi efektivně pracuje se svými originálními motivy, k nimž se vždy v pravou chvíli navrací nebo je obměňuje na základě Hobbsova osobního rozvoje (návrat dávné lásky během první herní krize, představení syna během druhé, opakování scény s nadhozem, prasklý míček × prasklá pálka, úvod × závěr), takže i ten povinný patos ve finále ustupuje pečlivě zkonstruované katarzi. Těch 130 minut je ale prostě moc a prostřední část zaujímá primárně svou neschopností přijít s něčím filmařsky okázalým, takže 4* z toho prostě nevymačkám... 70% (27.09.2018)