Humorista

Doba osmdesátých let v Sovětském svazu humoru zrovna moc nepřála, však to dobře známe z vlastní zkušenosti. Estrádní umělec Boris Arkadiev ve skvělém podání Alexeje Agranoviče se tím společensko-politickým marastem protlouká, jak se dá a je na něj povětšinou značně neveselý pohled. Jeho vnitřní revolta vůči režimu nakonec vybublá na povrch v sauně, kde mu soudruzi jasně dají najevo, že podobný styl legrácek nehodlají akceptovat. Přínos snímku Humorista spočívá zejména v tom, že obsahuje kritické narážky i na současné poměry, které v Rusku panují. (80%) (20.07.2021)

Panenka, kterou humoorista Boris Arkadiev přivezl dceři z jednné z pobaltských republik, je podle jejího mínění vadná. Závadné (byť ne příliš) je vše, co se kolem Humoristy děje (včetně jesetera druhé jakosti). Arkadiev (můžeme spekulovat, zda není jeho jméno odvozené od řecké historické oblasti Arkadie) slíbil, že jí příště přiveze správnou panenku, a také se o to celý film snaží. Proto také po idylickém prvním výstupu následuje několik dalších, které tak rozhodně nelze nazvat. Tu správnou panenku se však najít nepodaří, i když k ní mnohdy blízko; v "komunikační kabině" s vesmírem i v mramorových lázních, přestavěných snad z římského cirku či pravoslavného kostela. (29.04.2021)

Film o jednom týdnu v životě Borise Arkadieva, který je v sovětských zemích velmi populární pro své vládou schválené vtipy, které jsou kousave i dnes. Měla ho ráda zvláště KGB, již dělal narozeninové party pro jejich manželky, ale třeba i pro bohaté lidi. Komik je svými úspěchy zbaven a vadí mu cenzura, takže stále více riskuje a přijímá americké způsoby. Paradoxně dnes se neomarxismus, který jsme u nás vyhnali na východ, přestěhoval do USA a na západ, odkud se k nám korektní cenzura vrací. Obsazení je pěkně, zvuk a styl také. Uvidíte obskurnosti sovětského života a struktury moci. (12.02.2024)

Pro tenhle typ filmu, který balancuje na hraně humoru a deprese, mám slabost. Navíc po tuhém televizáckém rozjezdu (tím nemyslím první "homevideo" sekvenci, která je boží) film najde celkem uměřený výtvarný klíč, který mu dodává uspokojivou dávku retra, ošuntělosti a určité snovosti. Příběh zbytečného člověka, který se pokouší opatrně žertovat v době důsledně potlačující humor, má svoje jasné vrcholy (skvělá scéna z Bajkonuru) a je doprovázený jemně absurdní vibrací. Humorista je metafora nejen reálného socialismu jako pragmatické doby bez iluzí, ale obecně vztahu moci a humoru v Rusku. Humorista spojuje komedii o konformitě a drama o úzkosti. Podobně jako Dovlatov je i tenhle film o vnitřních vzpourách bez ohňostrojů a podobně jako Léto (jehož je Idov scenáristou) zachycuje ospalou dobu bez velkých hrdinů. (15.01.2019)

Sledujete humoristu, ale nemáte ani jednu šancu sa zasmiať a nemá ju ani on. Ide skôr o ľudské rozprávanie v istej situácii, na istom mieste, kde nemáte veľké šance k slobode. Atmosféra je depresívnejšia než by ste čakali, posolstvo sa vás však až tak dotýkať nebude. Celkovo z filmu žiari prázdnota a preto ma to úplne neoslovilo. (15.11.2020)