Pásky z Nagana

Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 (23.06.2018)

Dodnes bych dal asi dohromady všechny české výsledky na turnaji a rozhodně si pamatuji, kde jsem byl a co jsem dělal, při každém zápase Hlinkových chlapců. Pouze zápas s Ruskem ve skupině a dvě třetiny s USA ve čtvrtfinále, jsem neviděl kvůli povinné školní docházce, ale od slavného semifinálového souboje s nadpozemsky silnou Kanadou, už šla i škola stranou. Ředitel vyhlásil ve školním rozhlase, ať se odebereme do učeben s televizí a mohlo se začít hromadně fandit. Finálové klání proti sborné, řízené ruskou raketou z Moskvy, už pak provázelo celorepublikové šílenství, nadšení a nakonec i obrovské oslavy. Na naganském tažení byla krásná ta neskutečná soudržnost našeho týmu a jeho silný duch. Prostě parta, která si sedla a táhla za jeden provaz. Jedno jméno však bude navždy vyčnívat ze soupisky různorodých osobností a charakterů - DOMINIK HAŠEK. Bez něho bychom na hokejový Olymp nikdy nedosáhli. Tohle už se asi jen tak nezopakuje. K filmu jako takovému, není co dodat. Naprosto špičková záležitost, která se sleduje na jedno nadechnutí. Už mám zase husí kůži... (27.03.2018)

Největší sportovní vítězství naší země si k dvacátému výročí zasloužilo řádně kvalitní dokument. A tady ho máte. Zápasy proti USA, Kanadě nebo Rusům jsem viděl častěji než kdejaký film, tudíž jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic překvapit, ale režisér, nevím odkud, vytáhl záběry, které tu snad do teď nikdy nebyly. Navíc doprovodné rozhovory bývalých hokejistů, velkých hvězd, tomu dodávají punc světového formátu (a poslouchat, jak Kanaďany semifinálová prohra bolí i po dvaceti letech... rajská hudba pro moje uši). A nikdo mi nevymluví, že tenhle turnaj, nejlepší v historii hokejové i olympijské, byl napsán tím nejlepším dramatikem- vyřadit postupně nejsilnější týmy- USA, Kanada a Rusko, čtvrtfinálový proslov o první přestávce, semifinálové nájezdy, a finále, jenž rozhodne emigrant se jménem Svoboda, navíc proti prašivým Rusům? Priceless. Aneb každý Čech ví, co dělal v neděli 22. února 1998 po páté hodině ranní... (12.03.2018)

"Zde leží Mike Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy." A já budu mít na hrobě nápis: Ten, který na vzdálenost 12.491 kilometrů mentálně přinutil Mikea Crawforda, aby nevybral Gretzkého na nájezdy. Ano, byl jsem to já. Stejně si myslím, že ani Great One by Dominátorovu branku neodemkl, ale jistota je Gretzky při nájezdech na lavičce. Jinak samozřejmě patřím k těm, kteří znají svou polohu během všech zápasů v Naganu. Dokonce si pamatuju i vyhrocenost zápasů s CCCP, takže mi tento dokument přinesl jen pár nových záběrů, několik pro mne dosud utajených informací a spoustu staré dobré nostalgie při přepisování olympijské historie. Díky za to. (08.03.2018)

Dobrá práce především proto, že nejde jen o strohý Nagano, ale jak dobře byl "olympijský turnaj století" posazen do širšího kontextu naší politický historie i tehdejších změn v NHL. Vtěsnat to spolu s opáčkem vyřazovacích zápasů (a několika minipříběhů) do těch 70 minut, dostat před kameru tolik hvězd a expertů i ze zahraničí, to tvůrcům všechna čest. Už vím, kdo se má jednoho dne postarat o náležitý zdokumentování kariéry Jágra - prosím Ondřej Hudeček. A ano, sport je sice "jen blbost", ale na druhou stranu, není ten příběh k nezaplacení? (02.03.2018)