Pásky z Nagana

Takové hezké připomenutí dvacátého výročí naganského vítězství, ale pro fandy hokeje a pamětníky nic nového. Je pravda, že slyšet Bretta Hulla, Lindrose, Crawforda či Jašina jak mluví s respektem o našich, je pořád příjemné a stejně tak je super vidět, jak to Fleuryho strašně žere, ale jinak tu není nic, co bych neviděl či nevěděl už dřív. Ale je fakt, že tenhle dokument asi není primárně určen českému fanouškovi, což soudím i z toho, jak je dokument zasazován do historického rámce. Každopádně nejzajímavější záběry pro mě byly ty ze Svobodova draftu. Nicméně i přesto, že to všechno znám, mě to pohladilo na duši a dokud zase nevyhrajeme něco podobného, tak mě to hned tak neomrzí. 80% (05.03.2018)

Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 (23.06.2018)

Mocná je nostalgie. Najelo mi to jak před dvaceti lety a chvílemi jsem se přistihl, že mám chuť se rozbulet úplně stejně jako Robert Záruba. Ale není to žádná kýčovitá glorifikace něčeho, co za dvě dekády narostlo do národního pomníku. Je to parádně sestříhaná montáž známého i neznámého, vyvážená na všech frontách barikády a s neskutečně lehkonohou rytmikou dává do souvislosti i historické křivdy s hokejovými odvetami. Takhle plnokrevný filmový zážitek nabídne letos už máloco. (09.03.2018)

Pohádka o tom, jak Petr "Freedom" Svoboda jednou ranou sestřelil sovětské okupanty a pomstil tak nejen svou rodinu, která na jeho emigraci doplatila, ale i tu část národa, jemuž minulý režim zkazil život. Zároveň krásná vzpomínka na dobu, kdy jsme v NHL měli nejlepšího brankáře i útočníka, nechyběli ani jedničky draftu a většina našich hráčů nebyla po celý ročník jednou nohou na farmě. V Naganu se toho sešlo tolik, že jeho zopakování je naprosto vyloučené. Poslední ZOH je toho krásným příkladem. Prohra našeho béčka s kanadským déčkem jen podtrhává výjimečnost 20 let starého úspěchu. (28.03.2018)

Emoce jako kráva a takovej ten nepopsatelnej pocit, kdy se během celýho filmu usmíváte od ucha k uchu a spotřebujete karton papírovejch kapesníků. Našincům to ze zjevnejch důvodů dá mnohem víc, no a zahraniční diváci aspoň konečně pochopí, proč Češi vyslovujou hokej s velkým H. "Každej si pamatuje, kde v tý době zrovna byl." Nádhera. (02.03.2018)