Örök tél

Irén může ještě hovořit o štěstí, že se po čtyřech letech nesmírného utrpení a těžké dřiny vrátila z gulagu domů. Tisíce jiných tolik štěstí nemělo. Silný a důležitý film, který přibližuje život v pracovním táboře, což bylo nejspíš to nejhnusnější co dokázal ten zkur.... komunismus vyprodukovat. Však němečtí nacisté se jimi nechali inspirovat a s úspěch je využívali před i během druhé světové války. (02.01.2020)

Tohle už není tápání, fabulování, experimentování, improvizování, vzlet nápadů a jejich nápaditá realizace, čímž se vyznačovala maďarská kinematografie dosud, tohle už je maďarský "hollywood". Samozřejmě v tom nejlepším smyslu - až má člověk chuť, chytit jej na hruškách, alespoň v detailu, když v celku to nejde. Na hruškách nebo na jablku: žádný vězeň v gulagu by po sobě nezanechal ohryzek (aby se s ním kamera mohla mazlit). Z jablka zbude vždy jen stopka a čtyři zrníčka (ale i ty by se daly výtvarně využít!). V tomto smyslu byly velice působivé i obrázky tábora a okolní krajiny, kterými byl děj spoře prokládán. Rajmund měl 5 pravidel jak se chovat, aby tábor přežít. Neznal však to jediné, jak se chová a myslí žena: Žena mluví vždycky pravdu. Ta pravda je ale pravdou jen tehdy, když to říká. A stěžovat si na ženy v tomto smyslu, nemá žádný smysl. (12.12.2019)

Attila Szász mě ještě nikdy nezklamal. Nádherný intimní, ale neskutečně silný jak ve vyprávění, tak v zakončení. Výborný civilní herectví v podání Sándor Csányiho a především Marina Gera, s tou ženskou jsem odžil a protrpěl. Současná maďarská kinemtografie má životní formu, podobnou jako před několika lety Polsko, na tom si trvám. (14.10.2020)

V pracovných táboroch ci pred vojnou, počas vojny alebo po vojne to nikde nemali "na ružiach ustlané". Ani Japonci ani Nemci, ba ani Rusi v sa vo svojich gulagoch s nikým nemaznali. Tento film rozpráva o pracovnom tábore a živote žien Maďariek nemeckého (švábskeho) pôvodu v gulagu v ukrajinskom Donbase (mimochodom je to tá oblasť, ktorú ukrajinskí Rusi sa snažia odtrhnúť od Ukrajiny a vyhlásiť samostatnú republiku). Kruté až neľudské podmienky v tábore počas vojny, ale i po nej sužovali ženy z ktorých mnohé to veru nevydržali. V záverečných titulkoch filmu je poznámka, že do Maďarska sa zo 700 000 odvlečencov vrátilo len 400 000. Film bol veľmi dobre a neskutočne vierohodne natočený. (22.12.2019)

Boľševikmi zamlčiavaná história odsunu práceschopných síl na oslobodzovaných územiach do sovietskych táborov. Celé toto odsunové šialenstvo slúžilo v zásade pragmatickému cieľu - naštartovaniu a obnove sovietskej ekonomiky, ktorej zúfalo chýbala pracovná sila v dôsledku obrovských vojnových strát. Je veľmi potrebné a dobré, ak vznikajú filmy ako Večná zima, ukazujúce príťažlivou formou cez individuálne osudy, zvrhlosť fungovania celého mechanizmu. Príšerné pracovné, ubytovacie a najmä medicínske a vyživovacie podmienky, spoločne s neľútostne uplatňovanou vojenskou disciplínou zapríčinili hynutie importovanej pracovnej sily po tisíckach. Skolektivizovanému mysleniu boľševických kádrov to však nejako extra nevadilo. Osloboditelia a víťazi nad príšerným nacizmom jednoducho nie vždy priniesli len radosť a pohodu. Často mali víťazné opatrenia komunistického strihu podobu uplatnenia princípu kolektívnej viny - v tomto prípade to mali byť obyvatelia nemeckej národnosti. Nejako extra nevadí, že výsledok samotný nie je nejako novátorský a zapadá do rámca gulag filmov, pričom využíva prostriedky typické pre mainstreamovú americkú produkciu príbehových filmov, založených na skutočných udalostiach. Mimochodom, keď už som pri angloamerickej geografickej oblasti, veľmi dobré je záverečné titulkové upozornenie na to, že niekoľko státisícový odsun maďarského obyvateľstva sa dial s vedomím a súhlasom ako amerického tak anglického najvyššieho vedenia. Poznámka: Masové nečakané povojnové odsuny obyvateľstva zažilo aj povojnové Česko-Slovensko. Z východného Slovenska bolo odhadom odsunutých cca 20 000 obyvateľov, často úplne náhodne. Jediným kritériom bola ich pracovná schopnosť. Hodnoverne zdokumentovaných je dnes niečo cez 6000 prípadov odsunu. Téma bola aj literárne spracovaná. Niekdajší slovenský minister kultúry Dušan Slobodník o odsune a zážitkoch v ruskom pracovnom tábore napísal spomienkovú knihu Paragraf: polárny kruh. (21.10.2020)