„Marečku, podejte mi pero!“

Nesmrtelná československá komedie plná hlášek, které zlidověly. Snad nejlepší Jiří Sovák, co jsem viděl (to stejné samozřejmě platí pro pana Lohninského). Onehdy jsme měli za domácí úkol recitaci nějaké Nerudovy básně, není těžké uhádnout, že většina třídy si vybrala Písně kosmické. "Podívejte se, já vám tam teda chodit budu, ale jsem tam podmínečně, to jsme si řekli jasně a běda vám, běda VÁM! jestli mi to nepude." (16.12.2007)

Smoljak a Svěrák zase jednou úřadovali. Prakticky celý snímek je sestavený z kultovních hlášek, a tak s časem ještě dozrál k puncu geniality. Jedna bizarní postavička střídá druhou a tvůrčí duo si po zásluze střihlo dva největší vychcánky. Legendární Hujer je pak kapitola sama pro sebe. Na široké špici českých komedií 20. století se film nejen díky úžasnému obsazení řadí hodně blízko prvnímu místu. (16.05.2024)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

Nevím, co k tomuhle filmu dodat. Česká klasika. Společně s Jáchymem patří mezi mé nejoblíbenější české komedie. Práce Svěráka a Smoljaka se prostě pozná. Každý známe nějakého toho Hujera. Jiří Sovák vyniká společně s Jiřím Schmitzerem. A Petr Nárožný, který vypadá pořád stejně, dokáže pobavit, i když se tam objeví pouze jednou. Podobně jako Zdeněk Srstka, který tam toho moc nenamluví. Taky by bez tohohle filmu málokdo znal Humpolec: "A nyní zjistíme, zda je přítomen hliník. Hliník se odstěhoval do Humpolce." :D (31.01.2013)

"I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále." Průmyslovka pro starši a pokročilé nikdy nemohla mít lepší zasedací pořádek, než který byl naservírován pány Lipským, Svěrákem a Smoljakem. Co na tom, že Hliník je stále nepřítomen, Mareček se ke svému jménu nehlásí, Plha toho Vergilia v originále nikdy nedá, Kroupa bude neúspěšně bít hlavou o mříže, Hujer meteleskum bleskum a Šlajs s Tučkem nikdy nedospějí. Mně bylo mezi zarputile memorujícími pracovníky vždycky skvěle. (23.07.2011)