„Marečku, podejte mi pero!“

Zábava a nuda v jednom, to je tento film. Hlášky síce ujdú, najme tá hlavná, pre ktorú som si čo to užil, pretože som Marek, ale je to zároveň niekedy dosť pochmúrne a smutné a hlavne, také nočné. V československej kinematografii sa jedná o veľkú vec, ale veru veru komunizmus z toho cítiť, napriek scenáristom Smoljakovi a Svěrákovi. Vo všeobecnosti sa však jedná o veľmi pekný film. (06.09.2012)

Výnimočne nesúhlasím s názorom môjho obľúbeného komentátora golfistu, že "ti hrdobci, kteří hodnotí *** a méně, nevědí, co je sranda". Opakovane a výborne som sa zabával nielen na Marečkovi, ale aj na Vrchní, prchni, Kulovom blesku, na Trháku a Na samotě u lesa. Napriek tomu som všetkým menovaným dal maximálne tri hviezdičky. Všetko sú to filmy preplnené hláškami. Výbornými hláškami, ktoré zľudoveli a často ich používam aj ja. Mareček naviac i úžasným príspevkom Františka Kovaříka. Ale film netvoria iba hlášky, tri hviezdičky označujú nadpriemerný film a nad tým, že podľa ČSFD existuje v celej filmovej histórii iba 34 filmov, ktoré sú lepšie ako Mareček, by sa mohli, po zotavení sa zo záchvatov smiechu, zamyslieť aj vďační hodnotitelia. (12.12.2010)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

Jedna z nejlepších komedií, které se kdy urodili v rukou Svěráka a Smoljaka, i když fakt je, že každý film, který v jejich rukou vznikl, pokaždé stál za to. Nasmál jsem se, bavil se, pokaždé když jsem tento film viděl, a nic na tom nemění ten fakt, že když se na to podívám znova, opět se budu bavit a opět stejně jako dřív. Není, co bych tomuhle filmu vytkl. Když se stará garda vrací do školy, je to trochu nadsázka, ale s tím Svěrák se Smojlakem nemá nejmenší problém, a proto také nechali vzniknout parádním hláškám, kterým se pokaždé zasměju s radostí, a které často slýchávám kdekoliv a kdykoliv. Tento film u nás prostě zlidověl a tak to taky zůstane. Minimálně u mě rozhodně. (12.02.2005)