Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiří Sovák, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Míla Myslíková, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jiří Schmitzer (více)Obsahy(1)
Jiří Kroupa, mistr v továrně na zemědělské stroje, je závodní radou donucen zasednout do lavice večerní průmyslovky. Potřebuje si totiž zvýšit kvalifikaci, aby mohl zůstat ve funkci i po chystané modernizaci podniku. S ním do lavic usedá pestrá směsice studentů - šplhoun Hujer, koketní paní Týfová, třídní rošťáci Tuček a Šlajs, zmatkář Plha nebo věčný ospalec Dudek. Zkrátka chybí jen Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. Přestože jsou to vesměs lidé středního věku, znovu se mění ve školáky. Opisují, žalují, zdržují vyučování a na zvonění čekají jako na vysvobození. Lžou, že nedostali domácí úkol, tropí si žerty ze sebe i z učitelů. Stejně osobitými postavičkami jako žáci jsou i jejich učitelé, mezi nimiž vyniká svérázný chemikář, češtinář Hrbolek nebo třídní Janda, který si musí během školního roku se svými odrostlými žáky vytrpět řadu obtíží, jako třeba nečekané třídní schůzky s hojnou účastí, zejména rodiny Hujerovy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (990)
Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. ()
Smoljak a Svěrák zase jednou úřadovali. Prakticky celý snímek je sestavený z kultovních hlášek, a tak s časem ještě dozrál k puncu geniality. Jedna bizarní postavička střídá druhou a tvůrčí duo si po zásluze střihlo dva největší vychcánky. Legendární Hujer je pak kapitola sama pro sebe. Na široké špici českých komedií 20. století se film nejen díky úžasnému obsazení řadí hodně blízko prvnímu místu. ()
Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... ()
Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje! ()
Aby bylo jasno, Mareček není až tak děsivě, opravdu děsivě špatný. Je jen matný. Natočen je stejně "invenčně", jako kterákoli tuctová televizní inscenace, mnozí herci strašlivě přehrávají (Janžurová, Lohniský), některé vtípky působí velmi uměle (viz populární Hliník, nechápu proč autoři vymýšleli neexistující příjmení, když s Dusíkem /poměrně běžným příjmením/ by vtípek fungoval také) a ze všeho nejhorší je závěr filmu, jenž působí tak, že scénáristé si absolutně nevěděli rady jak příběh ukončit. Prostě nenáročná taškařice na úrovni televizního Bohouše, jen roztažená na délku celovečerního filmu. Uznávám, že místy i docela zábavná, mé tři hvězdičky si zaslouží. Ale víc ani ránu. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (78)
- Před mimořádnými volbami do Poslanecké sněmovny roku 2013 používalo uskupení Hlavu vzhůru rým „Metelesku blesku, pojďme pomoct Česku“. Rým „Metelesku blesku“ se ale objevil v tomto filmu a Zdeněk Svěrák zvažoval, že se obrátí na soud. Autor však měl námitky, že rým pochází z Moravy nebo se objevily i názory, že výraz pochází z estonštiny. Po prověřování se zjistilo, že výraz nepochází z moravštiny ani z estonštiny. Politické uskupení nakonec jako omluvu poslalo ještě před podáním Svěrákovy žaloby na účet Centra Paraple částku 30 tisíc Kč. (mar48)
- Do všeobecného povedomia vstúpila postava snaživého Hujera (Václav Lohniský), jedného zo študentov večernej priemyslovky. Jeho meno sa stalo v češtine synonymom pre vtieravého človeka. (Raccoon.city)
- Když Plha (Josef Kemr) čte školní řád, tak zmiňuje i třídní schůzky a říká, že „rodiče jsou staří a ta dráha taky není zadarmo“ a že jsou z Kojčic. To je až u Pelhřimova, což utratí nejen za dráhu, ale ještě i za autobus, protože Kojčicemi u Pelhřimova nevede železniční trať a tudíž tam ani není železniční stanice či zastávka. (Teimei)
Reklama