Happy End

Tuzemského diváka (jako mě) potěší, že i v našem malém státečku se v období české nové vlny točily i takhle výtečné a originální filmařské kousky jako právě experimentální snímek Oldřicha Lipského s příhodným názvem Happy End. Vše se mi zde líbilo a náramně to do sebe pasovalo. Od prazvláštního šibeničního zrození, přes vyndávání zákusků z úst, či zabaleného tchána až po veřejné topení milence atd. Scenáristicky je to pěkně promyšlené, aby dialogy pozpátku zněly co možná nejvtipněji. Zkrátka film, u kterého zvedám oba palce nahoru, protože si to bezpochyby zaslouží. (27.12.2011)

Vynikající experiment, kdy se před námi vyvíjí jeden lidský život od samotného konce(smrt) až k začátku(dětství). Stěžejním bodem filmu jsou dialogy, které díky tomu, že se odvíjí pozpátku, jsou poněkud absurdní, ale často taky velmi komické. Snímek náročný na pozornost, ale určitě stojí za to, během koukání ji udržet. (19.10.2008)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)

,,Ano, přiznávám se." / ,,Tak co, udělal jste to? Jak dlouho budete ještě zapírat?" Asi nejzajímavější snímek, jaký mohl režisér Oldřich Lipský nabídnout - režisér, který točil, ač s různým žánrovým laděním, výhradně jen komedie a kterého filmová tvorba se u mého vkusu, jak koukám, pohybuje od snímku ke snímku jako body na sinusoidě. Ale Happy End jako komedii moc nevnímám, tenhle snímek coby unikátní filmový experiment světového formátu ukrývá spíš smutný příběh o záchraně, lásce, vraždě a soudu. Navíc nutí diváka zamýšlet: kdyby začal fungovat svět pozpátku, všechna neštěstí by se staly radostním okamžikem zrození a nápravy, byl by ale opravdu takhle svět šťastnější...? Dle ukázky takového světa prostřednictvím tohoto filmu, myslím, že ani ne... Jinak opravdu vynikající Vladimír Menšík v hereckém výkonu i průvodném komentáři hlavního hrdiny, krásná Jaroslava Obermaierová a spousta hezkých nápadů, co všechno lze ukázat obrazově i dějové pozpátku. Kuriózní, šílené, provokativní, ale geniální! 90% (22.10.2017)

Tak tohle je underground československého filmařského kumštu. Lipský a Macourek v nejlepších letech a formě. Tento světový unikát nás začlení do světa, který se žije naopak. Zde se totiž žije z budoucnosti do minulosti, takže život začíná smrtí a končí početím. Jediná nesrovnalost je v tom, že vypravěč žije v našem světě, ale to je jistě záměr dodat tomu patřičnou a nezbytnou rezervu. Dialogy, které se vedou pozpátku, nutí diváka k soustředění a jsou základem humorných kvalit snímku. Vlastimil Hála dokonce použil jednu melodii, která se líbila i Kubrickovi a můžeme jí slyšet ve filmu A Clockwork Orange. Kdo oba tyto filmy viděl, jistě pozná. Každopádně tohle vidět a jít poté mezi lidi, je docela zážitek. (05.11.2011)