Zelig

Sorry, ale vo co go?... chce se mi říct. Jako pouhý filmový experiment to byla na můj vkus až příliš zdlouhavé a brát Zeliga jenom čistě jako originální komedii, v tom případě originalita a experiment převýšili humor natolik, že jsem se s výjimkou první třetiny vůbec nebavil. Na počátku byl skvělý nápad v podobě formy (fiktivní dokument natáčený na prastarou dobovou techniku) i v podobě obsahu (mýtus o lidovém hrdinovi na pozadí úseku dějin 20. století), potud fajn. Jenomže to by nesměl Woody Allen trpět tak silným egoismem, prošpikovávat film svým úmorně výstředním herectvím a přehnaně se vyžívat ve svých nápadech natolik, že původně středometrážní kus dodatečně uměle protáhne na celovečerní formát. Ve výsledku byl pro mě Zelig bohužel jen malou chvilkou fascinace nad originalitou, několika malými chvilky pro zasmání se a pak spoustou nekonečné nudy vesměs s pocity trapnosti. Jen doufám, že ten dokola hraný vlezlý song o chameleonovi už nikdy více neuslyším, ledaže by mě někdo chtěl pořádně mučit. 40% (16.12.2020)

Pro mě osobně nejnudnější Allen ever, měl jsem strašný problém to dokoukat. Co na tom, že se Allenovi dokonale podařilo napodobit dokumentární styl, o který usiloval, se všemi těmi mluvícími hlavami a přibližujícími se záběry na staré černobílé fotografie, protože přesně tohle je podle mě nejnudnější typ dokumentů pod sluncem, a doslova jsem u toho umíral. Navíc nesnáším mystifikaci jako takovou (mockumentary, chcete-li) a přišlo mi to i dokonale nevtipné, nezasmál jsem se u toho ani jednou. Působilo to na mě spíš jako opilost vlastním egem a topení se v nostalgii po dávno mrtvé éře, kterou jsem nezažil a osobně k ní nemám žádný vztah, takže víc jsem se s tím už minut nemohl. (14.10.2022)

Woody Allen si po cimrmanovsku vymyslel postavu lidského chameleona, který se po neradostném dětství začne bezděky přizpůsobovat okolí a ztrácí svou vlastní identitu. Nápad pojmout to všechno jako dokument o zvláštní postavě ze dvacátých let dvacátého století je geniální a pomocí různých video a audio filtrů to všechno opravdu vypadá reálně, včetně dobových záběrů a koláží. První půlka Zeliga nadchne, už samotná idea podpořená dokonalou formou diváka ohromí, druhá půle už je ovšem více epická a euforie mírně opadne... Přesto je pro mě tento film velmi příjemným překvapením a 7/10 dávám jen proto, že znám ještě daleko lepší Allenovy filmy (a to je co říct :)) (14.04.2008)

Ona originalita a forma je jedna věc, zábava a kvalita humoru druhá. Z hlediska dokumentu, který mystifikuje, film boduje, Woody na těch fotkách a dobových snímcích vypadá jako by tam skutečně patřil, za což před technickým štábem smekám klobouk. Fantazie při zapojování Allenovy postavy do chodu dějin a jeho setkání s význačnými osobnostmi taky stojí zato (na druhou stranu jsem kromě Hitlera snad žádnou z nich neznal, takže neznalý faktu, zda jde v některých případech o skutečnou postavu nebo jen herce, se mi dostalo pobavení vlastně jenom u Vůdcova zpackaného projevu). A právě humor, na který jsem se tak těšil, mnohokrát vyšel do ztracena. Rozesmál mě pořádně jenom Woody, když zrovna sám mluvil a pak některé z jeho "převleků" (+ teda informace o "bití" v jeho rodině). A za těch 79 minut jsem se bohužel taky setkal s nudou, takže hodnotím pouze lepším průměrem. "Musím se vrátit do města. Mám tam tu hodinu masturbace. Jestli tam nebudu, začnou beze mě." (29.12.2011)

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc. (08.11.2005)