Zelig

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc. (08.11.2005)

Naprosto ultimatni "dokument", na Allena hodne netradicni film a se skvelym napadem na cloveka, co prijima podobu sveho okoli. Vetsinu casu to skutecne vypada jak starej dokument, typicka stara hudba, dobovy zabery, do nekterejch sikovne vmontovanej Allen a do toho sem tam soucasne rozhovory s pametnikama. Ale nechybi ani skvele vtipny dialogy. Navic Allen ve vsemoznejch prevlecich vypada fakt uzasne a film ma jen kratickejch 75 minut, takze neustale je co sledovat, Allen stale pridava dalsi a dalsi fajnovy napady a je to proste parada. (25.01.2009)

Sorry, ale vo co go?... chce se mi říct. Jako pouhý filmový experiment to byla na můj vkus až příliš zdlouhavé a brát Zeliga jenom čistě jako originální komedii, v tom případě originalita a experiment převýšili humor natolik, že jsem se s výjimkou první třetiny vůbec nebavil. Na počátku byl skvělý nápad v podobě formy (fiktivní dokument natáčený na prastarou dobovou techniku) i v podobě obsahu (mýtus o lidovém hrdinovi na pozadí úseku dějin 20. století), potud fajn. Jenomže to by nesměl Woody Allen trpět tak silným egoismem, prošpikovávat film svým úmorně výstředním herectvím a přehnaně se vyžívat ve svých nápadech natolik, že původně středometrážní kus dodatečně uměle protáhne na celovečerní formát. Ve výsledku byl pro mě Zelig bohužel jen malou chvilkou fascinace nad originalitou, několika malými chvilky pro zasmání se a pak spoustou nekonečné nudy vesměs s pocity trapnosti. Jen doufám, že ten dokola hraný vlezlý song o chameleonovi už nikdy více neuslyším, ledaže by mě někdo chtěl pořádně mučit. 40% (16.12.2020)

ja skrátka milujem fiktívne dokumenty a tento je naozaj vydarený; úžasne precízne urobené a vypiplané do detailov - a detaily, to je pri fiktívnych dokumentoch to najdôležitejšie; navyše je úžasné, ako allen dokázal zároveň vyrozprávať pomerne complexný príbeh a stále udržať formu - to napríklad pri jeho neskoršom fiktívnom dokumente "sweet lowdown" viac experimentuje s presahmi medzi fikciou a dokumentom, v zeligovi však bravúrne udržuje pomerne náročnú formu dobového dokumentu až do konca; a niektoré nápady sú skrátka geniálne; (28.04.2014)

"Životopisný" film, který je originálně pojat jako dokument. Se standartními prvky - obsahuje archivní záběry, vypravěče, který dokumentem provází a rozhovory se současníky po letech. Jako u jiných svých filmů se Allen opět pozastavuje nad mocí médií, která ovládají a částečně vytvářejí hrdinův osud, jakmile se z něj stala známá osobnost. Hlavním tématem filmu je ale parodie lidské snahy po konformitě a splynutí s davem. I když se film trochu dotýká i související tendence - agresivní snahy po individualitě za každou cenu - bylo by myslím přínosné natočit něco podobného i o tomto nanejvýš aktuálním tématu. 7/10 (08.11.2005)