Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHudba:
Dick HymanHrají:
Woody Allen, Mia Farrow, Gale Hansen, Michael Jeter, John Rothman, Deborah Rush, Garrett M. Brown, Peter McRobbie, Kim Johnston Ulrich, Max Amann (a.z.) (více)Obsahy(1)
Poněkud výjimečné místo ve filmové tvorbě amerického spisovatele, herce, scenáristy a režiséra Woodyho Allena zaujímá snímek Zelig. Hlavním hrdinou je jistý Leonard Zelig, jehož životní příběh údajně ve 30. a 40. letech dvacátého století vzrušoval celou severní Ameriku. Je to v podstatě nešťastná osobnost, jejíž hlavní touhou bylo zařadit se, patřit do lidské společnosti. Tato touha se projevuje postupně zcela jedinečným způsobem, nazvaným chameleonství. Leonard Zelig je totiž ve snaze sounáležet, schopen potlačit svoji identitu a přijmout na sebe podobu jiných lidí. Již v řadě předchozích titulů Woody Allen prokázal širokou mnohotvárnost a plasticitu své představivosti a tvůrčí fantazie, tentokrát příběh smyšlené postavy vytváří s jakýmsi důrazem na věcnost a historickou objektivitu. Tomuto záměru přitom působivě napomáhají fiktivní archivní záběry a výpovědi těch, kteří se se Zeligem někdy setkali: psychiatrů, filozofů, celebrit té doby (takže jej vidíme se skutečnými americkými prezidenty Coolidgem a Hooverem či slavným dramatikem Eugenem O´Neilem). Film ale nabízí více, než pouhé zachycení ojedinělého a senzaci slibujícího jevu, dotýká se ošidnosti popularity a někdy také nepříliš pozitivní role sdělovacích prostředků v osudu jedince. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (209)
Zajímavý pseudodokument, ale jako film příliš nefunguje. Woody Allen má příležitost opravdu hrát jen v několika scénách, jinak si ho vůbec neužijete, protože zbytek filmu zachycuje atmosféru doby, proto zde nevystupuje a pokud ano, jsou záběry nasnímané v celcích a Allen nemluví ( vše nám odvypráví klasický dokumentární voiceover ). Nejde o postavy a příběh, ale především o formu a ta mě brzy omrzela. ()
Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! ()
Smrť, dane a každý rok ďalší film Woodyho Allena, tak nejako vyzerajú istoty súčasnosti. Woody Allen je fenomén, ktorý svojim dielom ostro rozdeľuje divákov na nadšených obdivovateľov a nezmieriteľných odporcov. Videl som pomerne málo jeho filmov a zatiaľ patrím skôr do tej druhej skupiny. Zelig má originálny nápad (dávno pred Forrestom Gumpom) a výborné technické riešenie. Bohužiaľ to je všetko. Okrem toho je tam už prítomný iba Allenov egocentrizmus, problémy psychotika a po pár minútach aj nuda. Aký rozdiel oproti českému Happy endu, kde tiež bol na začiatku originálny nápad. ()
Naprosto ultimatni "dokument", na Allena hodne netradicni film a se skvelym napadem na cloveka, co prijima podobu sveho okoli. Vetsinu casu to skutecne vypada jak starej dokument, typicka stara hudba, dobovy zabery, do nekterejch sikovne vmontovanej Allen a do toho sem tam soucasne rozhovory s pametnikama. Ale nechybi ani skvele vtipny dialogy. Navic Allen ve vsemoznejch prevlecich vypada fakt uzasne a film ma jen kratickejch 75 minut, takze neustale je co sledovat, Allen stale pridava dalsi a dalsi fajnovy napady a je to proste parada. ()
Hodně originální snímek v rámci mnou viděných filmů od Woodyho Allena, u kterého jsem se sice nijak výrazně nezasmál, jako například u Prokletí žlutozeleného škorpiona či Sólokapra, ale spíše jsem si vychutnával netradiční zpracování a samotný nápad. Snímek je jakýmsi dokumentem o fiktivním muži, Leonardu Zeligovi, který vzbudil ve 20. a 30. letech 20. století senzaci a Allenovi se podařilo tohoto "chameleona" vměstnat do dějin tak dobře, že to vypadalo, jako kdyby Zelig skutečně někdy existoval. Nejvíce nápaditou scénou (alespoň pro mě) bylo pokažení Hitlerova projevu. Zkrátka na Allena celkem netypický film, který mě spíše než humorem oslovil námětem a technickým provedením. ()
Galerie (22)
Photo © Orion Pictures Corporation
Zajímavosti (13)
- Dům na konci filmu je úplně stejný, jaký byl použitý už ve filmu Sex noci svatojánské (1982). (don corleone)
- Aby byl maximálně zachovaný duch doby, používal Allen při natáčení techniku (objektivy, kamery a zvukové propriety) z 20. let. Stejně tak laboratoř, která pak vyvolávala negativy, povolala na tuto práci své bývalé zaměstnance z důchodu. (don corleone)
- Poprvé se Woody Allen pokusil natočit dva filmy zároveň: Zelig a Sex noci svatojánské (1982). Dělalo mu ale potíže přesměrovávat duševní energii z jednoho příběhu do druhého, a proto se zařekl, že už to nikdy neudělá. (raininface)
Reklama