Tajemství hradu v Karpatech

Ve srovnání s Adélou či Limonádníkem spíše odvar, nebo přesněji velmi silný a z(a)huštěný vývar, přestože půvabný. Bohužel je děj absurditou tak nějak přeplněn, zahlcen. Například to líčení zapadlé rumunské vesnice by určitě mohlo být civilnější. V té přemíře absurdních hříček jakoby se herci měnili v pestrobarevné masky. Srovnejme jen nádherně přirozeného komisaře Ledvinu s potrhlým vynálezcem Orfanikem, který pro samé gagy téměř nemá čas na skutečné herectví. Pokud by všichni hráli stejně "civilně" jako kouzelně úslužný a anglicky precizní sluha Vlastimila Brodského, šlo by nepochybně o film stejně mimořádný jako ty dva v úvodu zmíněné... Zajímavé komentáře: Oskar (10.09.2006)

Klasický příklad klasicky zfilmované verneovky, která dala světu nové klasické dílo. Je-li ve filmu přebírání a dalších věcí přesmíra, jsou dvě možnosti: buďto hrozí utonutí v eklekticismu a epigonství, nebo se zrodí nová kvalita. V případě Lipského spatřila světlo světa nová téměř geniální adaptace, jejíž inspirační půdorys dalekosáhle přesahuje původní Verneovu stejnojmennou literární předlohu. Invence gagů, osobitost nově vytvořeného nářečí, opravdu démonický vynálezce Hrušínského, to všechno dává filmu oproti literární předloze širší i členitější půdorys a pevnější základy. Jedinou potenciální slabinou tohoto typu hraných filmů zůstává jejich nárok na divákův rozhled a vzdělání. Těm, kteří touto pomyslnou Scyllou a Charybdou projdou, se nabízí nevšední zážitek a trvalé obohacení nehynoucími vzpomínkami a asociacemi. Pro soudné, vzdělané a moudré to znamená mnoho. Často všechno. (05.11.2007)

Další z dílny Mistra Oldřicha:-) Neuvěřitelně vtipný film, který zlehka čerpá z odkazu Julese Verna, ale opravdu jen zlehka. Pro mě jeden z pěti nejlepších českých filmů - btw, OL je zastoupen 3x:-)))- a jeden z dvaceti nej světových. Kretschmerová a Hartl jsou jako mí sousedi na chalupě:-)), Kopecký se vrátil s plnou vervou do časů Hogo Foga, šílenějšího vědce, než toho v podání Rudolfa Hrušínského neznám, Dočolomanského Teleky z Tölökö je akční star, které musíte fandit, i když je to takový vůl, Brodského sluha je z rodu Boltonů, vždy připravených ke všemu, ale můj osobní favorit je Tóma Hluchoněmec:-))) (23.09.2007)

Další z exluzivního vrhu superoriginálních a supergeniálních českých sci-fi komedií. Holt když se spojí fůra špičkových filmařů a herců, je výsledek zaručen. Nelze vymyslet nic výstižnějšího než připomenout dvě poznámky, které tady už zazněly - něco takového už pravděpodobně nikdy nevznikne a kdyby žil Oldřich Lipský v Americe, byl by legenda (to mimochodem platí pro desítky českých filmařů). (05.12.2004)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)