Takové krásné šaty

Sledovať filmy Petra Stricklanda znamená prežívať stav vizuálneho vytrženia, silných senzuálnych zážitkov, vydať sa na námesačnú chôdzu fikčnými svetmi skrz šikovne vystavané naratívy. A v neposlednom rade to predstavuje aj testovanie vlastnej diváckej erudície. Stricklandova tvorba je hustou sieťou žánrových vplyvov, popretkávaných osobitne uchopenými prístupmi k súčasnému umeleckému filmu. V rozkrývaní tejto na prvý pohľad len ťažko uchopiteľnej štruktúry pokračuje aj jeho nová snímka Také krásne šaty (In Fabric). Tichá, plíživá expanzia Stricklandovej schopnosti vytvárať referenčne bohatý a zároveň pôžitkársky nadreálny svet, ktorý ale vlastne vôbec nie je vzdialený tomu nášmu. Nachádza v ňom svoje východiskové tematické body. Ako sa šaty stávajú výstižným symbolom, zastupujúcim hneď viacero prvkov nielen Stricklandovej novinky, ale aj celej jeho filmografie? Viac na: https://www.kinecko.com/komorne-pribehy-nielen-o-europskom-horore/ (31.10.2021)

Absurdně mluvící pracovníci respektovaného oděvního domu, graficky násilné sny, figuríny s ochlupením, létající cákance spermatu, hypnotické popisy fungování pračky a jedny krásné červené šaty s vlastní hlavou. Nový snímek režiséra Petera Stricklanda Takové krásné šaty je naprosto ujetá hororově komediální podívaná, která asi nejvíc stylisticky připomíná Argentovu Suspirii. Funguje to na výbornou. (KVIFF) (04.07.2019)

Takové nudné cosi, co ani samo neví o čem chce vyprávět a o co vůbec chce sdělit. Teda jo, v první polovině se tam rozjel celkem zajímavý děj, který mě aspoň trochu zaujal, i když jsem se u toho nudil, bohužel v druhé polovině to po jednom hodně blbém "zvratu" šlo celé do kelu a v tom filmu se začalo dít něco jiného, než doposud. Je tu pár zajímavých scén a sem tam je něco i vtipné, kameru to má dobrou a herecké výkony taky, ale pak už mě to nijak víc nezaujalo a jak už jsem psal, dost mě to celé nudilo. Dvě hodiny jsou na takový film strašně moc a podle mě se ta režisérova bezradnost projevila pal v druhé polovině. Hlavně mi ale vadí, že nevím, co mi film chtěl říct. Asi to celé byla jenom jakási lartpourlartistická přehlídka bez žádného hlubšího významu, jenže ani ta vizuální stránka mě zas tolik nezaujala. EDIT: Po druhém zhlédnutí jsem to víc bral vizuálně a v tomto ohledu musím uznat, že to vypadá nesmírně působivě a atmosféricky, zvlášť když to míchá prvky gialla s otevřeným surrealismem. Bohužel stejně jako u giall mi vadí, že ta mysteriózní atmosféra k ničemu zásadnímu nevede, prostě jen je a prostě nějak skončí. A čím delší takový film je, tím hůř se sleduje, když negraduje. I po druhém zhlédnutí mi vadí, že fakt, že hlavní postavou jsou červené šaty, se dozvím až lehce za polovinou, kde už přilnu k osudu (do té doby) hlavní hrdinky, které jsem zase držel palce, ale zase jsem se musel smířit s tím, že rychle umře. A pak už se vše jen opakuje, až do nijakého konce. Za perfektní formu ty tři hvězdy dám, ale ta scénáristická mnohovýznamovost, ve které lze najít naprosto všechno a zároveň nic, mi přijde vyloženě odfláklá. 3* (07.03.2020)

Pro mě osobně ještě nudnější než Pestrobarvec petrklíčový, respektive většinu těch výjevů, které se tam odehrávají, jsem sledoval dost nezúčastněně a prostě mě to nějak nebralo. Ve zmíněném Stricklandově starším filmu byl aspoň skvělý soundtrack a pěkné holky, ale tady koukat na tu starou černošku nebo na toho brýlatého hňupa, mi bylo dost nepříjemné, navíc mi vadilo, jak na ně v tom filmu byli všichni hrozně hnusní a dělali a říkali jim hrozné věci. Chápu, že Strickland tím něco konkrétního sleduje, ale mně prostě vadí na to koukat; navíc mě u tohoto filmu i dost irituje ta nekriticky opěvná anotace distributora, protože jsem silně alergický na tuhle filmařskou PR hantýrku operující s ohranými klišé jako "netrpělivě očekáván" či "hypnotický" - ukažte mi jedinýho člověka, který nemá nic lepšího na práci, než netrpělivě očekávat nějaký debilní film, nebo kterého nějaký film skutečně zhypnotizoval! (06.02.2020)

Zatím poslední režijní a scenáristický zářez Petera Stricklanda zaujme nestandardním a osobitým přístupem k látce. Tohle náročné a dlouhé dílo o hrozbě konzumerismu a jakési vyprázdněnosti dnešní doby není pro každého a leckomu nemusí sednout právě kvůli absenci tvůrčích postupů běžných v mainstreamové produkci. Nazývat pak Takové krásné šaty hororem zřejmě není zcela přesné, neboť sama žánrová neuchopitelnost je jednou z charakteristik tohoto nesnadno zkousnutelného počinu, jehož asi nejlépe vystihuje termín "bizarní". Recenze zde. (01.10.2019)