Tři veteráni

Poprvé jsem to viděla hodně malá, takže mi připadalo matoucí, že ti skřítci mají tváře, které už jsem někde viděla (ano, a budou jí mít i po milion pátý, dokonce i po milion šestý), taky jsem nechápala, jak v pohádce můžou být velbloudí cigarety, které doopravdy existují. Vítejte, naši cizinci versus cizinec není našinec dítě školku navštěvující plně nedocení, pěsti hrozící z kadibudek ano. Otázku, zda matka obluda je jen figurína, nebo nějaká herečka, jsem si nezodpověděla dodnes. (12.11.2011)

Nestárnoucí filmová adaptace Werichovy ryze autorské pohádky je jedním z vrcholů postmoderního přístupu k tomuto žánru. Cenné jsou hlavně všechny ty gagy a nezaměnitelná cimrmanovská poetika. Mimo to, že jde o nadčasovou pohádku, vtělili Zdeněk Svěrák s Oldřichem Lipským do filmové verze hlubší zprávu o fenoménu globalizace...to globalizované balkánské království, kde se na rakouský valčík tancuje břišní tanec, je obrazem dnešního světa... (24.12.2017)

Tuhle pohádku jsem nikdy neměla v oblibě a proslulý nos mi připadal odpudivý. Po letech jsem se ale u několika scén srdečně zasmála a všimla si zajímavých detailů, které dětské publikum zaručeně nepobere (automat na kondomy Primeros v hotelu). Každý rok na Vánoce ale vidět nemusím, na to mám jiné favority. (23.04.2008)

Vynikající Lipského invence na motivy Werichovy pohádky, s mnoha dokonalými dialogy a replikami (Taky budete, Kafíčko s rumíčkem, Na starý kolena jsem se spustil, Tam jsem... taky nebyl, Už nechci celní prohlídku!, Přírodo, přírodo, kam chodíš na ty nápady? apod.) a samozřejmě poučením, že člověk by měl lidem umět předat dobrou náladu, ne strach. Film se ale poněkud rozpadá - přece jen úvod nenavazuje až tak přímo na další scény v Monte Albu, a scény s dlouhým nosem si také kradou svůj velký kus pro sebe a upozaďují tři veterány. Dalo by se říci, že se zde občas poněkud tlučou dva styly - Lipského a cimrmanovský. Někdy fungují vedle sebe dobře, ale jindy jdou proti sobě. Navíc je zde jedna chyba - o frňákovníku bylo řečeno Hrušínskému, nikoliv Somrovi (ale to už je hnidopišský detail). Celkově příjemná pohádka, na niž se člověk vždy rád znovu podívá, ale některé scény, nemohu si pomoct, jsou pro mne poněkud nudné. (07.12.2014)

Pohádka k níž mám poněkud zvláštní vztah. Mám rád humor Jana Wericha i Zdeňka Svěráka, mám rád Hrušínského, Čepka, Somra, Satinského i Lasicu, mám rád pohádky, mám rád spoustu scén téhle svérázné pohádky, ale nemůžu si pomoci, jako celek mi nějak nikdy moc nesedla. Když se k ní nachomýtnu, podívám se (jako teď), pobavím se (jako teď), ale že bych měl někdy chuť jít a pustit si ji sám od sebe, to se mi zatím nestalo. (02.11.2011)