Zabil jsem Einsteina, pánové...

Chvílemi mírně groteskní a co do úrovně efektů a triků úsměvná, ale určitě zábavná sci-fi komedie. Myšlenka je originální, zpracování samozřejmě také, ale film stojí hlavně na hereckých výkonech a také několika opravdu podařených fórech. "Hezky tady počkej, já se hned vrátím, jen co zabiju pana Einsteina." (21.07.2009)

Svérázná adaptace prózy klasika české sci-fi Josefa Nesvadby pokulhává právě především po stránce syžetové, což je ale pro fabule tohoto autora tak trochu typické (spolupráce s Milošem Macourkem se osvědčila snad jen v mnohem podařenější crazy komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, kterou režíroval Jindřich Polák a scénář napsal sám Macourek s Polákem, ostatní filmy na motivy Nesvadbových próz či snad přímo podle jeho scénářů byly víceméně rozporuplné - namátkou Upír z Feratu, Blbec z Xeenemünde, Tarzanova smrt, Slečna Golem, Tajemství zlatého Buddhy atd.). Režisér Oldřich Lipský, který měl v té době na kontě již veleúspěšného a legendárního Limonádového Joa či vynikající a (trochu opomíjený) experimentální Happy end, realizoval další filmovou perzifláž, tentokráte na téma sci-fi, kterou, pro svou tvorbu tak příznačně, žánrově namixoval s crazy komedií, pohříchu se ale jeho film více než výše zmíněným kultovním snímkům podobá jeho dřívější spíše nepodařené satirické sci-fi utopii Muž z prvního století. Plejáda prvotřídních herců ani režijní mistrovství a řemeslná dokonalost prostě nedokáží zastřít choulostivá místa ne snad přímo slabého, ale minimálně průměrného scénáře. O to větší škoda promarněné šance, jelikož sci-fi o paradoxech vyplývajících z cestování časem se československá kinematografie jevila jako velice progresivní a daný snímek se dal chápat jako ohlas například ve Velké Británii právě kulminujícího kultovního seriálového fenoménu Doctor Who... Bylo to možná naposled, co se naše kinematografie držela na špici zachytávání nových trendů... (27.08.2011)

Skvělé technické a technologické nápady plus mám pocit nikdy nijak dál nikde zpracovaná myšlenka, že i kdybychom se vrátili do minulosti, abychom změnili chod dějin, k ničemu to nebude, neb a/ o tom nikdo, ale fakt nikdo nebude vědět, že k nějaké změně došlo, za b/ místo hrůzy jednoho typu se objeví hrůza jiného typu a jede se dál. Ale film klopýtá příběhově, po přesunu do Prahy vlastně není o co hrát, a tak jen čekáme, kdy už konečně a jestli vůbec toho Einsteina zpacifikují, k čemuž vede úmorná a nijak vtipná cesta. (14.02.2019)

Oldřich Lipský se do dějin české kinematografie zapsal neskonale unikátními filmy, triky, které zvládal ukočírovat před půl stoletím, skvěle fungují na diváka i dnes. U díla, na které jsem se dlouho chystal, se ale nemůžu ubránit pocitu, že je již mírně překombinované a pozoruhodná zápletka tady člověka neodpálí tak, jako třeba v bezchybném Happy endu. (15.12.2021)

"Zabil jsem Einsteina, pánové..." by vůbec nebyl špatný film, kdyby se scénáristé poněkud mírnili ve vytváření absurdností a o fous víc dbali o komediální a hereckou linku. Přesně to, co je tak silné na "Adéle", totiž svrchované komediální herectví všech zúčastněných v čele s pány Kopeckým a Hrušínským, v Einsteinovi poněkud chybí. Přitom herci rozhodně nehrají o mnoho hůř, ale jednoduše nemají tolik příležitostí své herectví rozvinout, neboť jim k tomu neustálá zběsilá "grotesková" akce zkrátka nedává mnoho příležitostí. Příběh je komplikovaný a nepřehledný, postav je v něm "jako na orloji", není zde žádný skutečný záporák a klaďas vlastně taky ne. Čepek jako Einstein je ovšem velmi slušný a Brejchová jako historička Gwen taktéž, zvláště v první polovině filmu, kde ještě není tolik zmíněné zběsilé akce a tvůrci si to tak nějak víc užívají. Samozřejmě je otázka, jak se na celkovém vyznění filmu podepsala ona blbá doba, panující po srpnu 1968, kdy rozhodně nebylo nikomu příliš do smíchu... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99 (10.09.2006)