Ženská na vrcholu

Ústřední pár se zoufale snaží, aby to vypadalo že to mezi nimi milostně jiskří a překonávají různé problémy jako například Polívková jako biožena jí biostravu a Dejdar si otevírá konzervy. Zápletka je hodná večerníčku a výsledek uhodne každý nejen kvůli silné podobně snímku fillmu Jak vytrhnout velrybě stoličku s výjimkou absence humoru a přehlídce sponzorů. Ve filmu se vůbec nic nestane. Městská žena , která neumí na horách ani zatopit je už klišé. Za kameru a střih, které jsou celkem dobré si film zaslouží 10%. (25.07.2020)

S tebou už mě zase baví svět, Anno Polívková. Řekl si chrabrý horal Martin Dejdar, když na jím obývanou vysokohorskou chatu v Tatrách shodou nahodilých okolností dorazila Polívková vyléčit jeho okoralé mužské srdce. Oba protagonisté mají ratolesti v přibližně stejném věku, nemají partnerské protějšky a za studených zimních nocích bývá pořádná zima, tudíž v tom by byla celá velryba s kompletním chrupem a jednou vytrženou stoličkou, aby se ti dva do konce filmu nedali dohromady. Ovšem s jejich anabází ze zasněžených horských svahů vyvstal jeden zásadní problém - film má být prezentován coby oddechová romantická komedie (snad i pro celou rodinu), ovšem romantiky a komedie si divák užije pramálo, cosi romantického se vyrýsuje až v samotném závěru a gagů je jen hrstka. A komediálnost vesměs nepřichází od ústřední dvojice, nýbrž od svérázné rodiny, která má své zastoupení v Bolku Polívkovi, Janě Preissové a Janě Krausové. Ano, těm už se trochu zasmát dalo. Dejdar s Polívkovou moc dobře k sobě neladí, k tomu se přidala scenáristická křeč. V podstatě většinu času sledujeme stále to samé, protagonisté si názorově nesedí, Polívková razí zdravou výživu, hygienu na úrovni, zůstává ale hodnou, načež Dejdar je samorost, co vychovává dceru po svém a tak trochu po smrti své ženy zanevřel na okolní svět, je to ale také dobrák. Má bratra (Marek Němec), ten je členem horské služby, a jednu chvíli dělá do Polívkové. O několik sekvencí dál scénář opomene, že chtěl, aby ženská hrdinka skončila v náručí bratra, tak jaksi nešikovně se rozpomene, že je zde ještě Dejdar, co pohladí saxofon, načež to (asi) vypadá, že by o tu vysoce vysokou hormonální ženštinu přece jen stál. A scénář přeřadí do romantických linií. Jen chci zdůraznit, že filmu vše dost trvá a natahuje se ta horská harmonie jak harmonika, ke všemu se vše podstatné soustřeďuje do prostor chaty, případně do jejího nejbližšího okolí. Film má pěknou malebnou kameru Michaela Baumrucka, solidní hudební složku, která čítá pěvecké hlasy Matěje Rupperta a Kamila Střihavky, a i herecká vybavenost protagonistů, pomineme-li nulové chemické reakce mezi ústřední dvojicí, není nejhorší, ovšem tatranské pastorále Lenka Kny nezvládá s bravurou. Její režijní přístup nemá moc výrazných momentů, ani příval gagů, odbytá realizace se také najde, film se vleče. Mně z toho vyšel přijatelný průměr. 5/10 (24.10.2020)

Žena na vrcholu je pomyslným vrcholem ledovce soudobé české komedie. Bohužel má vrozená zvědavost opět způsobila, že jsem to chtěl testnout na vlastní kůži. No tak to mám. Polívková hraje blbku (dle tradičních klišé je z Prahy), že by ji svět pohledal. Naštěstí jsou to bratři Slováci, kdo se jí a jejího synka opuštěných v Tatrách ujmou. Vlastně ne, Češi u Slováků pracující. A to rovnou u horské služby. A co čert nechtěl zrovna žena toho nejdrsnějšího záchranáře z nejdrsnějších podobně jako Hanč zmizela ve fujavici a je po ní veta. Bylo to zrovna na Štědrý den a tak se u horala tento svátek nesmí slavit. Žije na kopci s dcerou a najednou jim tam frknou na 24.12. Polívkovou se synem. Těch humorných situací co střet světů (ženská z Prahy versus drsný horal) přinese divák ani nespočítá. Například Polívková zapaluje sirkou poleno průměru 15 cm a se šmouhou na obličeji od sazí sděluje Dejdarovi, že jí to nehoří..Ha ha ha! A nebo... jako vegetariánka udělá hummus a vysvětluje u stolu, že udělala hummus, ale né jako humus, ale jako hummus ! Chá chá... To by jednomu urvalo bránici ! A toho humoru je tam více. Naštěstí to není jen bujará komedie a bylo třeba přiředit kus romantiky. A tak když na kopci vypnou proud, obtloustlý Dejdar vezme saxofon a s vilným pohledem sexuálního loudila se snaží přes orlí nos Polívkové hledět ji do jejích hlubokých očí. Jestli se vzali, to vám neprozradím. Ale povím vám rovnou, že to bylo hrozné. Třešničkou na pomyslném vrcholu pak byly písně doprovázející svištějící skůtry po zledovatělých masivech či pohledy na zasněnžené romantické scenérie kopců. Bohužel po vzoru snowborďáků byly všechny anglicky a výslovnost zpěváků mi dost připomněla čtenou angličtinu ministrině Schillerové...a ta jak víme je tak strašná. Dám tedy jednu sněhovou vločku jen za ty krásné záběry na hory. To ostatní nestojí za řeč. * (31.05.2020)

Romantika s odretými ušami , no komédia určite nie. Režisérka stavila na pekné prostredie a snahu o jemnú kópiu hitu S tebou mě baví svět. Výsledok je taký kŕčovitý a často prevláda pocit trápnosti. Pustila si to manželka a ja som to sledoval s jedným okom a skôr zo zvedavosti v akých lokalitách sa natáčali exteriéri. Popravde sám by som si to asi nikdy nepustil. 40%. (19.12.2021)

Možná jeden dva Dejdarovy xichty, jinak naprosto nudné a bez nápadu. Polívkovo vstupy na hranici trapnosti a Polívková v roli, s kterou se nic udělat nedá (a ani si nejsem jist, jestli by to dokázala). Preissovou jsem téměř nepoznal (a když, zhrozil jsem se, ale dobrá, věk nezastavíš) a z těch dvou děcek ... klučík docela nesympatickej (promiň). (04.05.2020)