Studená válka

Černobílný vizuál a nádherné kompozice záběru v příběhu, který převede několika poválečnými  dekádami,  několika státy, přes několik  různých podob hudby (ta folklorní muzika mě zpočátku moc nezaujala, ale nakonec zde vyčarovala kouzelnou atmosféru při velkém divadelním představení, aby pak poté  byla tak odporně  a zároveň absurdně zneužita při komunistické ideologii) a na pozadí se odehrává milostných příběh dvou odlišných lidí, které spojuje možná jenom jejich  nerozhodnost. Že by na konec hrůza doby ale dokázala přivést naší dvojici k pevnému rozhodnutí? Formálně krásný film s néméně krásným obsahem. (08.08.2024)

Na to, abych pochopil motivace postav, byl příběh příliš málo rozvedený. Rozumím tomu, že lidé, kteří po sobě touží nakonec zjistí, že společné soužití nefunguje, ale tady jsem nenašel odpověď na to proč. Stejně tak mi hlava nebrala to opakované -SPOILER- prchání a vracení se do komunistického Polska. Nicméně vzdor tomu to mělo něco do sebe. Poetický ráz se mi líbil, herci byli fajn a snad nikde mě nebavily lidovky tak, jako tady. Nicméně tady si měl Pawlikowski nechat své artové choutky pro sebe. Škoda námětu. 60% (02.02.2019)

S předchozí tvorbou (zejména oscarovou "Idou") Pawlikovskeho a jeho tvůrčími postupy jsem dopředu obeznámena nebyla a byla jsem zvědavá na - podle oficiální synopse - "milostný epos, příběh osudové lásky atd.". Bohužel se ale v tomto případě jedná o lásku mezi postavami, které se v průběhu patnácti let scházejí a (z nepochopitelných důvodů) zase rozcházejí, svým jednáním mi nijak nepřirostly k srdci, a nevyhnutelný závěr, který měl podtrhnout jejich neschopnost navázat spolu plnohodnotný vztah, jsem tak přijala s lhostejností studenou jako název filmu. Vizuálně podmanivé, ale jinak prázdné. (04.07.2018)

Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] (12.05.2018)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)