Studená válka

Kombinace Polska a Francie to je něco pro mě, vždy, za všech okolností a ve všech souvislostech. A Studená válka je jedním slovem nádhera. Dějově minimalistické, obrazově bohaté, herecky přesné, režijně bravurní. Závěrečnou minutu bych mohl sledovat hodiny. Láska v Polsku, láska v Paříži v dusivé době, kdy pro něco minimálního musíte udělat maximum. Dechberoucí a srdcervoucí zároveň, Joanna Kulig umí zahrát děvku i femme fatale a vlastně obojí současně. V Cannes umí vždy ocenit mimořádně kvalitní evropský film. Pawlikowski opět na Oscara! (28.12.2018)

KVIFF 2018 - Moc se mi líbila kompozice filmu a zvolení černo-bílé kamery, dodávalo to filmu jisté kouzlo. Začátek se mi moc líbil, hlavní herečka i herec mi byli velmi sympatičtí, ale klidně tam mohlo být více té romantiky, nebo rozvinutí jejich vztahu. Příběh mi přišel až moc strohý a stručný. Žádné emoce, občas nějaké drama, ale čekala jsem od toho daleko více. (04.07.2018)

Pawel Pawlikowski je respektovaný evropský filmař. Nyní předložil minimalistické drama o lásce mezi mladou členkou a šéfem polského lidového pěvecko-tanečního souboru, kteří tak moc chtějí být spolu, jenže to furt nějak nevychází. Sbor sklízí úspěchy, má své pády, musí se podrobit režimu a začlenit do repertoáru budovatelské písně, a tvůrci nás tak postupně (velmi zkratkovitě) provedou dějinami nejen stalinského Polska: použitím černobílého a neširokoúhlého obrazu. A ano, kompozice jsou to opojné a oku lahodící. Herecky je to velmi slušné, za Joannu Kulig palec nahoru. Se zbytkem je to horší. Celkové vyznění na mě tolik nedolehlo, výsledek je studený, pod kůži se mi nedostal. A přitom o emocích by to přeci mělo být. (16.03.2019)

Silně autobiografický film oscarového režiséra mne zaujal právě svojí autenticitou, nevyzpytatelností co se vztahových peripetií jeho rodičů, ztvárněných skvělou Joannou Kulig a Tomaszem Kotem, týče a přesně vykresleným rozporem mezi bohémstvím a touhou po lásce, s čímž se potýká nejeden umělec či umělkyně. Odi et amo, řekl by Gaius Valerius Catullus, tedy nenávidím, však miluji zároveň. Tak by se dal jednoduše vyjádřit vztah dvou lidí, kteří na pozadí jazzové, ale i folklorní hudby bojují se železnou oponou, komunismem, sami se sebou i vzájemnou přitažlivostí a nevraživostí. Dojde jejich vztah naplnění? (30.03.2020)

Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] (12.05.2018)