Suvenýr

Na základě předchozí tvorby patří Joanna Hogg mezi moje nejoblíbenější tvůrce, ale The Souvenir ve mně od začátku vzbuzoval... asi ne přímo nepříjemný, ale přesto pocit, že si z jeho zhlédnutí odnesu jen negativní vjemy. Dala jsem mu ultimátum půl hodiny do mě zaseknout háček, ale nestalo se. Vím, že to je nefér, protože některé filmy teprve úplně celé dávají smysl, ale taky odmítám trpět až do konce v naději, že se něco změní, riskovala bych spíš to, že Joanna v mých očích klesne, což nechci. Možná je to tak osobní záležitost, že měla zůstat uvnitř. Tilda tam za tu dobu byla jenom v jedné krátké scéně, Honor ve mně nevzbudila žádný zájem a u Toma Burka jsem měla i problém si zapamatovat, jak vypadá, abych ho poznala v následující scéně. Takže bez dokoukání odcházím a teoreticky bych mohla říct, že se třeba někdy vrátím, ale nějak si nemyslím, že se to stane. (24.05.2022)

Mega nuda, ktorá má byť asi osobnou výpoveďou režisérky, ale pravdou je, že toto neosloví 99,9% bežného publika. Koho už zaujíma, o čom sa rozprávajú študenti filmáriny? Keby tie reči aspoň mali zmysel, ale zvyčajne sú to také rádoby umelecké žvásty, ktorým nerozumejú ani oni sami. Hovoria tak, len aby si udržali tú pózu artistu. Potom tu máme život najškaredšieho páru dokonca aj v Británii, kde je atraktivita nedostatkovým artiklom. No a tá mysteriózna zložka sa nakoniec prejaví ako šialenosť. (24.10.2020)

Intimní introspektivní pohled režisérky na její mládí počátkem osmdesátých let, kdy studovala na filmové škole, prožívala první lásku a tvořila svůj první film. Děj se odehrává v prostředí vyšší střední třídy, chování postav je kultivované, zdrženlivé a nevtíravé, jejich angličtina je noblesní. Film dostal název podle drobného portrétu Fragonarda, dalším suvenýrem je šátek, který se několikrát mihne dějem. Čtvrté dílo výrazově originální režisérky dokládá její rostoucí uměleckou zralost a je vysoce hodnoceno anglickou kritikou, jak je zřejmé z komentářů: https://www.slantmagazine.com/film/review-the-souvenir-is-a-knotty-trip-down-memory-lane/ https://www.eyeforfilm.co.uk/review/the-souvenir-2019-film-review-by-anne-katrin-titze https://www.bfi.org.uk/news-opinion/sight-sound-magazine/reviews-recommendations/souvenir-joanna-hogg-self-portrait-young-artist-1980s-london . Anketa Sound & Sight vyhodnotila dílo jako nejlepší film roku 2019: https://www.worldofreel.com/blog/2019/11/sight-amp-sound-names-the-souvenir-the-best-film-of-2019 (28.07.2019)

(35/2023) / Vcelku chápem, že veľa ľuďom sa film zdá prázdny a úmorný. Ono totižto vyžaduje aktívny vstup od diváka. Ja som sa od začiatku cítil pohltený a emócie síce nie prvoplánové, sú tam a sú naozaj silné. Toxický vzťah, coming of age, životné smerovanie. Silné témy. Ja som maximálne ukojený, emočne aj filmovo. (9/10) (10.05.2023)

Držme se singuláru a film nazvěme "Vzpomínkou", přičemž ponechme i česky chápanou konotaci francouzského slova "Suvenýr" (kupujte než rozprodám, jak zpívá Jiří Suchý), tedy připomínku, upomínku, něco svázaného se vzpomínkou, vzpomínku spojenou s touhou, přáním, snem. Vzpomínka jako minulý děj modifikovaný osobou, která jím prošla. A film je vskutku jakýmsi induktorem (vlastních) vzpomínek, který máme (na onu dobu) všichni. Vzpomínky se v nás indukují bez ladu a skladu, v souladu s filmem i mimo něj, i mimoděk. Hlavní postava, Julie, je přitom spíše bezpohlavní, je to jakési "my", rozhodně ne "oni". Udržet tuto lini koherentní po celou dobu filmu je obtížné, ale Joanna Hoggová to zřejmě dokázala. (16.12.2023)