Krásný kluk

Když jsem si nedávno povzdechl u filmu Úsměvy smutných mužů, že k alkoholismu už snad nejde říct nic nového, ještě jsem netušil, že zanedlouho přijde do kin film, který bude sdělovat další "objevnou" skutečnost, jak je pro změnu špatná narkomanie. Beautiful Boy v tomto smyslu skutečně působí úmorným dojmem stokrát viděného a osobně ten film považuji za ztrátu času (těch 120 minut je skutečně nekonečných), neoslovilo mě nejen téma, ale ani obsazení a zpracování (přišlo mi to zmateně sestříhané a soundtrack mě dost iritoval). V závěru mi neuniklo, že v kině pár míst ode mě jedna holka dojetím brečela - vůbec jsem nechápal proč, tak moc mě ten film emočně minul. Btw. dodatečně mě napadly dva lepší filmy na téma "černá ovce rodiny", a sice Musíme si promluvit o Kevinovi a Americká idyla. (28.12.2018)

Film, který nemá co říct (jediné sdělení nese pár informačních titulků ze závěru). Jen ukazuje bolest a snaží se vás dojmout. První polovina je alespoň pozoruhodně strukturovaná. Vyprávění se neposunuje vpřed, ale jenom - často pomocí zvukových můstků - propadá do sebe (jako člověk na drogách). Pak ale tvůrci fragmentární, výrazně subjektivní naraci, střídající flashbacky otce a syna, bez opodstatnění opouštějí a zbytek je konvenční misery porn s hrozným výběrem hudby a křečovitými herci (Chalamet umí hrát skvěle, ale potřebuje pevnější režijní vedení, tady místy působí jako špatný imitátor Roberta De Nira), kteří namísto normálních vět říkají s vážnou tváří hlášky jako „Chyběls mi víc než Slunci chybí Měsíc“. Přiznávám ale, že na konci se mi chtělo brečet. Kvůli promarněným dvěma hodinám života, které už mi nikdo nevrátí. Možná jsem přehnaně přísný, ale proti tomuhle typu filmů, které něčí skutečné neštěstí využívají ke strašlivě laciné a samoúčelné exploataci, mám silnou averzi. 20% (13.12.2018)

Na začiatku miestami mätúci strih ma prinútil zbystriť aby som sa nestratil, ale o to viac som bol neskôr vtiahnutý do tohto silného príbehu, zabaleného do hustej tatko-syno-atmosféry vynikajúcich hlavných aktérov. Skvelý film, skvelá téma, skvelý Steve Carell. Sadlo mi to a bude to vo mne dlho doznievať. (19.10.2021)

Vždycky v tom Carellovi vidím převážně toho dementa z Kanclu a pokaždé mě překvapí, jak výborný je to herec. A tady teda válí jako nikdy. Srdceryvná story o tom, že drogy jsou fujtajbl, co vám akorát rozesere vztahy, potažmo život. A obzvlášť díky Carellovi je to strašlivě dojemná jízda, co mi jakožto rodičovi jednoho malého rošťáka svírala srdíčko až do závěrečných titulí. Téměř za pět. (20.02.2019)

Další z mnoha filmů o závislosti. Tentokrát sází hodně na rodinné vazby, které jsou – hlavně mezi otcem a synem – zdánlivě přímo ukázkové. Jenomže snímku se moc nedaří ukázat, že i naprosto perfektní život, který má a ke kterému je díky své inteligenci a talentu předurčený hlavní hrdina, může být pořádným balvanem na krku. Sledujme neustálé upadání do závislosti a postupně čím dál zoufalejší snahy z ní vybřednout, další pády a nové naděje i zklamání. Přesto mi snímek přišel nezúčastněný, odtažitý. Jako bychom se dívali očima někoho, kdo celou tuhle kalvárii sleduje dalekohledem jako vzdálenou krajinu. SHRNUTÍ: Závislost si nevybírá. (06.09.2021)