Proxima

Presne som dostal to, čo som čakal. Náročný výcvik z pohľadu ženy, ktorá má v hlave plno iných myšlienok a myslí si, že bez nej sa celý systém zrúti. Na jednej strane pochopiteľné, na strane druhej ( hlavne v závere ) ohrozenie celej misie, čiže číre bláznovstvo. Tie kritéria by mali byť nastavené inak. Film je aj napriek tomu fajn, Evka a jej cecky to tam držia, ale žeby som bol nadšený, to nie. Rozpačité 3 z 5 (28.11.2020)

Tuším, že v tomto případě jsou to právě ambice režisérky, co mi nesedlo.. Měla jsem od začátku pocit „nátlaku“, až jsem začala uvažovat nad tím, kdo napsal scénář.. A hned mi bylo odhaleno tajemství kostrbatých dialogů.. Nicméně hanět se mi nechce, takže své připomínky - chování dítěte (?), uplakané telefonáty (?), zdravotní potíže (?), labilita astronautky (?), nahota (?), kamera (?) - pitvat dál nebudu a ohodnotím snímek jako hold odvážným ženám, které si houževnatostí, odhodláním a sebezapřením splnily životní sen, no a jaksi nemohu nezmínit atraktivitu prostředí, jisté kouzlo to prostě má.. (22.06.2021)

je víc let do vesmíru a fakt,že udělám něco velkého víc než rodičovská láska a to,e neuvidím vyrůstat svoje dítě?Na tuhle otázku se těžko odpovídá a Proxima na ní ani odpověď nehledá.Spíše se snaží ukázat určitá dilemata a to zda jde skloubit velká kariéra a rodina a za jakou cenu.Tak jako tak to ale dělá podobně jako třeba Ad Astra velmi pomalu,rozvážně a bohužel místy je to trochu nuda.A zatímco Ad Astra už sem viděl několikrát, tohle bych si znova nedal.Ani kvůli Evě Green...60% (07.11.2020)

Zdá se mi, že vesmírná epopej 'Gravitace' od Alfonse Cuaróna vzbudila nový zájem a etablovala subžánr vesmírných snímků odehrávajících se v kosmický vysočině, jejichž klíčovým prvkem je především jistý existenciální kontext (viz. bravurní adaptace knížky Marťan, Nolanův Instalatér, či předloňský First Man, anebo loňská Ad Astra), a které se snaží hrdě kráčit ve šlépějích takových ikonických žánrových klasik jako Tarkovského 'Solaris' či Kubrickova 'Odysea', do předních příček filmových hitparád, což se jim kupodivu víceméně daří (pokud nepočítám Lucy in the Sky) - no a nejnovější příspěvek do této unikátní sbírky 'Proxima' samozřejmě není sporadickou výjimkou.... Akorát nečekejte turistickou destinaci MilkyWay - než o typicky exemplární kosmickou opulentní jízdu jde spíš o sugestivní sondu, která netradiční formou intimně pojednává o vztahu mezi matkou a dcerou a jejich vzájemném odloučení, které se z prvotní separace posléze expanduje do řádků milionů kilometrů. Snímek velice autenticky reflektuje preparaci kosmonautů na jejich osudový methodos, a zároveň lukrativně kombinuje francouzské, ruské, německé a anglické znění. Vše ovšem inherentně stojí a padá na excelentním hereckém výkonu Evy Green a její individuální reidentifikaci charakteru - no a prvořadí fanoušci určitě nebudou strádat, protože jejích náramných vnadů je zde vskutku požehnaně.... Ve výsledku jde určitě o pozoruhodný počin, jemuž ale chybí exponenciální spád, partikulární interpretace dílčích leitmotivů a celkově atraktivnější koncepce - např. konflikt mezi protagonisty, který je zprvu načrtnut kradmě, a proto je zcela nulový - což platí i pro finální katarzi. Celý film je následně věnován všem matkám kosmonautkám, a přesto není závěrečný tribute nijak feministicky vtíravý, zato trefně dojemný.... VERDIKT: 7,4 Gagarinových bratrů z 10 (31.07.2020)

Po seriálu Away jsem si chtěl porovnat podobný příběh po francouzsku. No a je to podobná nuda. Respektive nuda stejná, jen z jiných důvodů. Zde není žádný příběh, vyprávění je o ničem. Jen střípky z výcviku astronautů jsou občas zajímavé. A tak jsem si říkal, zda je lepší si pustit dokument o dobývání vesmíru nebo se dívat skoro dvě hodiny na nudný film. (01.11.2020)