Proxima

Zase mám šťastie na ľahké sci-fi s rodinnými hodnotami, ale tentoraz tá rodina prevažuje nad sci-fi. Celý film tak pozostava z lúčenia a príprav na let, pričom v prípravách je nepochopiteľne trochu bordel a tak sa pravidlá veselo porušujú. No všetko dobre dopadne a najdojímavejšou scénou je štart rakety a tak to asi tvorcovia zamýšľali a nechceli, aby diváci celý film preplakali. Pritom by sa aj v praxi všetky slzy mohli ľahko ušetriť, ak by na extrémne dlhé misie vyberali iba bezdetných ľudí. –––– Věděla jsi, že maminka jednou odejde, viď? Přemýšlela jsi o tom? (04.02.2024)

Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu. (14.08.2020)

Psychologický film o tom, ako sa pripraviť na život na najbližšie mesiace až roky bez dcéry. A plus k tomu akýsi polodokument o tom, ako prebieha príprava na let do vesmíru. Nič viac, nič menej. Akékoľvek napätie tu absentuje a v podstate aj dej je osekaný na minimum, prekážky smerom do cieľa, respektíve na palubu rakety, scenár postavám nestavia. To je len suché konštatovanie, určite nie kritika. Vážne nejde o žiaden zábavný produkt o ceste do vesmíru, čo môže pre veľkú časť publika predstavovať problém premietajúci sa do nudy. Ale zase ako často natrafíte na film odohrávajúci sa vo hviezdnom mestečku v Rusku a na Bajkonure v Kazachstane a v jeho okolí. Záverečné titulky s fotkami reálnych kozmonautiek s ich deťmi ma -skoro- rozplakali. (15.06.2020)

Kontemplativní pohádka na kterou se dá dívat feministickou optikou. Dát přednost kariéře nebo rodičovství je ve vymírajícím Německu /nemyslím ty miliony přistěhovalců) a pro rodinu zaměřené Francií žhavé téma. Je zde přitažlivá ženská hlavní postava, nahota. Ale vyprávění je poněkud líné. Jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti kvůli filmu podstoupila náročnou fyzickou přípravu ve skutečných výcvikových střediscích pro kosmonauty - štáb konkrétně natáčel v prostorách Evropské kosmické agentury nebo na kosmodromech v Rusku a Kazachstánu. Před kamerou se mihne i skutečný francouzský astronaut Thomas Pesquet, který strávil přes půl roku na Mezinárodní vesmírné stanici. Snímek Proxima má univerzální téma - hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. Hudbu k Proximě složil Japonec Rjúiči Sakamoto, podepsaný pod soundtracky filmů Poslední císař nebo Revenant Zmrtvýchvstání. Francie film vyslala myslím neůspěšně bojovat o Oscary. (26.10.2020)

Kdysi holčičky snily o tom, že se stanou novými Popelkami, pro něž přicválá princ na bílém koni, tady se sní o letech do kosmu. Proti tomu žádná. Ale vše je natřeno růžovou barvou a nejvíce brýle, přes něž se dívá kamera. Rodina a kariéra jdou těžko skloubit, rozhodně velmi nedůvěryhodně působí, když někdo dělá špičkovou kariéru, přičemž je fixován na své dítě. A samozřejmě vždy ve správnou chvíli dá přednost tomu správnému. Když těsně před koncem tohoto romantického cajdáku hlavní hrdinka ohrozí celou misi, aby pod rouškou tmy předvedla dceři to, co následující den uvidí z větší blízkosti, zůstává rozum stát. Ze stoje spatného přejde přímo do couvání, když mu dojde, že ani středisko, ani raketu rozhodně nikdo nehlídá, tudíž je možné se všude prakticky bez problémů promenovat tam a zpět. (17.07.2021)