Neznámý voják

Ďalšia verzia filmového spracovania (prvá v roku 1985) Linnovej knihy. Rovnako ako v predchádzajúcom filme aj tu bol taký typický severský pohľad na život vojakov bojujúcich v II. sv. vojne proti Rusom. Strach, aj hrdinstvo, humor a vojnové tragédie sa striedali v dlhokánskom (trojhodinovom) filmovom snímku. (05.06.2018)

Bez zbytočných “rečí”, presne takto by mal vyzerať, no hlavne takýmto spôsobom na diváka pôsobiť - vojnový film, respektíve film o VOJNE. Keby som chcel (no nechce sa mi), napísal by som sem “milión” dôvodov, prečo je “Neznámy vojak” o 100 % lepší, než akýsi “Hacksaw Ridge”. Toto je na rozdiel od spomínaného, Gibsonovho gigantického krviprelievania, absolútne nevtieravá forma získavania pozornosti, kedy spočiatku divákovi na osudoch hlavných hrdinov (hrdinu), vlastne ani príliš nezáleží. Lenže odstupom času, mu čoraz viac začína dochádzať, že ide o viac ako len o úbohú propagandu, či velebenie samého seba, v ktorej sa bojuje za demokraciu či lepšie vyhliadky do budúcna na území inej krajiny, ale o späť vzatie "slobody" na vlastnom území, respektíve o rešpekte, jedného voči druhému, ktorí bojujú po svojom boku bez ohľadu na postavenie, i keď o zachovanie disciplíny v období vojny, snáď nemôže byť ani reč. A to je dosť podstatne odlišný pohľad na vec, na vojnu ako takú. Za mňa jeden výborný, aj keď zbytočne, extrémne dlhý počin, ktorý treba omnoho viac precítiť, než “vidieť”. (25.05.2018)

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Je s podivem, že jeden z nejvýraznějších válečných snímků této dekády natočený na starém kontinentě vyprodukovala malá kinematografie řídce osídleného Finska. Splatila tím dluh, který pociťovala vůči vojákům, kteří bojovali v tzv. pokračovací válce o území, které Finsko přes houževnatou obranu a mimořádný výkon svých branných sil ztratilo v Zimní válce roku 1940. Nutno říci, že finští filmaři si žádnou ostudu neudělali. Neznámý voják svou barvitostí, výpravností a pečlivostí za sebou s přehledem nechává produkce ze zemí, které mají nepoměrně větší možnosti, a např. náš Tobruk vypadá vedle Louhimiesova snímku jako květ podbělu vedle slunečnice. Mám nicméně tři dílčí výhrady. Příběh bojové jednotky se odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944 - tak široký záběr vede nevyhnutelně k výraznému zestručnění a epizodičnosti. Podstatně kratší válečné angažmá na západní frontě řešili tvůrci v případě Bratrstva neohrožených desetidílným seriálem. S tím je spojené i nedostatečné rozvinutí charakterů, větší prostor má pouze věčný rebel desátník Rokka v podání sympatického Eera Aha (předpokládám, že se díky téhle roli stal miláčkem finského publika). Pravda, viděl jsem na Febiofestu pouze okleštěnou verzi, ale nevěřím, že by třičtvrtě hodiny materiálu navíc mohlo zásadním způsobem tyhle nedostatky odstranit. Do třetice si myslím, že v prostřední části snímek ztrácí tempo, které opět nabírá v závěrečné třetině, kde líčí urputné ústupové boje z východní Karélie v horkém létě 1944. V téhle části ostatně snímek graduje. Celkový dojem: 85 %. Na závěr snad jen malá poznámka k obsahu na ČSFD. Boj Finska se Sovětským svazem byl pochopitelně vzhledem k velikosti, lidnatosti a ekonomické síle Sovětského svazu zápasem Davida s Goliášem, ale Finové rozhodně nebyli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Jednalo se o moderní armádu, která disponovala i vlastními obrněnci a v neposlední řadě si uměla obstarat významnou bojovou kořist od svého východního protivníka. Finsko se cítilo vůči Sovětskému svazu v podobném postavení, jaké cítila Československá republika vůči Německu, a to mělo podobný dopad na myšlení společnosti a logicky i na investice do ozbrojených složek. Finská armáda podala za 2. světové války a především za předchozího válečného střetnutí opravdu pozoruhodný výkon. (19.03.2018)

║Rozpočet EUR7,000,000 ($8miliónov)║Tržby Celosvetovo $15,717,000▐ Jednoznačne som čakal viac. Pre porovnanie podobné ruské filmy za posledné roky (Bitka o Sevastopoľ, prípadne aj ...a rána sú tu tiché) sú určite pútavejšie. V tomto prípade na danej 3 hodinovej ploche mi to príde dosť ploché, ničím zvlášť prevratné, niečo ako poľské filmy Wolyn, či Katyn. Okrem jednej zaujímavejšej postavy, sú ostatné akési nezáživne, proste len figúrky, ktoré občas v priebehu padnú v boji ale nič zvláštne k ním nepociťujeme. Technicky je aspoň dodržaný štandard. /60%/ (17.06.2018)