Psí ostrov

Z „dynastie Andersonovcov” mám Wesa najradšej ( no dobre, aj na Gillian stále myslím ), pretože mi je blízky jeho pohľad na svet, v ktorom sa vyskytujú zvláštni jedinci, a tých je požehnane. Ďalej je taktiež veľmi dobré, že sa okrem klasických hraných filmov, venuje i nakrúcaniu atypickejších, animovaných, ktoré sa vôbec nedajú porovnávať s konkurenčnými štúdiami, ktoré chrlia jeden animák za druhým, dáva si na čas, preferuje vyváženú kvalitu nad nevývaženou kvantitou, a sledovať týchto vyhnaných psov, ktorých vyženú na Ostrov odpadkov, je opäť nasledujúcim kvalitným prispením do análov kinematografie. Prispieva tomu zrejme zaujímavá animácia, pôvodné hlasy dabujúcich hercov, ktorých je tu kvantum + samotný scenár, ktorý je zase prešpikovaný univerzálnymi myšlienkami - par excellence. Nevravím, “že najlepší priateľ človeka” , je zároveň i môj, ale ich podobizeň je natoľko vyvážená, že sa im jednoducho nedá nefandiť. Som rád, že som zatiaľ od neho nevidel nejaký priemerný, či ešte trebárs - mierne podpriemerný snímok. Nedokáže to, lebo sa moc hrá s ich štylizovaním. Je to atypické na dnešnú dobu, že si takýto tvorca udržiava svoju režisérsku latku stále tak nadštandardne vysoko, môže sa za to poďakovať svojim dvorným hercom, ktorí ho pravidelne poctievajú svojou úctihodnou návštevou... , a pritom on sám má dostatok skvelých motívov na roz. (03.03.2019)

Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% (14.05.2018)

Nadhodnocená Andersonovka, kterou napoprvé snad ani nejde milovat. Po rozverném, zábavném a barevném Grandhotelu Budapešť je nám servírováno studené a depresivní Japonsko. Pokud bych Budapešť označil za nejpřístupnější Wesův film, tohle by byl naopak nenepřístupnější, často to nemá ani tu Andersonovskou atmošku. Časem se můj vztah ke Psímu Ostrovu může měnit, protože stále z toho projektu Wesova tajná přísada cítit je. Přístě bych ale prosil něco hraného než animovaného. 65% (13.09.2018)

Perfektní animák. Wes Anderson je režisér, na jehož filmy je vždycky radost se dívat. Miluji styl jeho vyprávění, práci s herci, smysl pro detail, svérázný humor, propojení, a hlavně nenapodobitelný autorský rukopis. Psí ostrov je výtečný. Opět se jedná o nesmírně originální dílko. Navíc půvabně zasazené do dálného Japonska. Není to až takový ohňostroj jako Grandhotel Budapešť či Až vyjde měsíc, ale pořád se jedná o mimořádně dobrý film, který skvěle baví i nenuceně dojímá. Animace je krásná, stejně jako nápaditá hudba Alexandra Desplata. Můj zážitek trochu snižovaly české titulky, jež byly až příliš dole a hlavně byly malé, takže se těším na verzi s dabingem. Ani tempo tentokrát není až tak závratné, jak jsme u Andersona zvyklí a chvílemi se film začíná vléct. Přesto je Psí ostrov pořád nádherným příběhem, který si bez výjimky užijí všechny generace; děti nejspíš méně. Podle mě jeden z nejlepších animáků poslední doby a doufám v nominaci na Oscara. U mě zatím 75%. (17.05.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)