Být či nebýt

HER HUSBAND IS THAT GREAT, GREAT POLISH ACTOR, JOSEF TURA. YOU'VE PROBABLY HEARD OF HIM. OH, YES. AS A MATTER OF FACT I SAW HIM ON STAGE WHEN I WAS IN WARSAW ONCE BEFORE THE WAR. REALLY? WHAT HE DID TO SHAKESPEARE WE ARE NOW DOING TO POLAND! Mno slabší filmeček, který hodně sráží prvních asi 40 minut. Potom na scénu přichází herec Tura a jeho hra na profesora Alexandera Siletskyho. To už bylo o něčem jiném. Zajímavá je doba vzniku, protože na začátku roku 1942 to ještě nevypadalo, že by Německo mohlo válku prohrát, ba naopak. Na filmu mi asi nejvíc vadili herci. Přišli mi takový nijací, až na režiséra z divadla, který v uniformě se svým knírečkem a kulatými brýlemi, opravdu působil jako SS man a pak ještě velitel gestapa Ehrhardt, který se do tohoto typu komedie opravdu hodil. A pamatujte, za všechno může SCHULZ! (16.03.2017)

GENIÁLNÍ KOMEDIE. Zcela dozajista byl tento snímek velkou inspirací pro pozdější protiválečný, neméně geniální, seriál Haló Haló. V některých okamžicích jsem téměř umřel smíchy. "V Londýně Vám říkají Koncentrační tábor Erdhardt." "Ano, ano ... My obstaráváme koncentrování a Poláci táboření." :-))) Prostě humor, který se nesere s ničím. "Heil myself." :-) (21.12.2009)

Konverzační komedie a rádoby dějové drama je asi to nejhorší spojení, co film může nabídnout. Všechny ty "vtipné hlášky", převleky, idioti z Gestapa, a všechen ten herecký lesk a šarm, mi daly notně pocítit vulgaritu celého podniku. Nejsou tu zesměšněny a zkarikovány jen gestapáci, ale také židé (všimněte si jejich jmen na vývěsních štítech) a také celý odboj. Skutečně nechutné a slaboduché. Lubitschovi jsem se dosud úspěšně vyhýbal, škoda jen, že se mi to nepodařilo i nyní. Ještě mi v hlavě zní: "Maj fjurer". - Pozdější pozn.: Napsal mi kolega Raroh: "Zdravím, k Lubitschově filmu Být, či nebýt. Nutno zdůraznit, že sám Lubitsch byl žid a s tradicemi židovského humoru pracoval (třeba i v Ninočce, k níž scénář napsal jeho žák Wilder). To jen na okraj Vašeho komentáře". - Pochopil jsme to tak, že můj pohled na věc je příliš subjektivní. A nejspíš ano! Ačkoli jsem sám čtvrtinový žid, a v životě jsem poznal několik plnokrevných židů, nikdy jsem se s nimi nesžil, jejich povahy mi byly cizí, stejně tak jako jejich kultura, kterou se domnívaly, že zastupují. Pozn.: Chtěl jsem uvést nějaký konkrétní příklad výše uvedeného, pak jsem to zamítl, ale o slovo se přihlásil Slavoj Žižek: "... když je vysoký nacistický důstojník dotázán na německé koncentrační tábory v okupovaném Polsku (moje pozn.: stav známý tedy již v roce 1941/42), odsekne: My se staráme o koncentraci a Poláci o táboření." (First As Tragedy, then As Farce, 2009) (01.04.2016)

Najlepšia obrana je útok, alebo najlepšia kritika je satira. Prekombinovaný a nepravdepodobný príbeh z druhej svetovej vojny, ktorý ťaží z toho, že je prekombinovaný a nepravdepodobný. Niekedy drsné ako regulérna vojnová dráma, inokedy vtipný ako zžieravá satira. Zvraty nie sú predvídateľné, ono sa to môže kedykoľvek zvrhnúť akýmkoľvek smerom, ale Lubitsch a scenáristi z toho vždy vykľučkujú a diváka prekvapia. Dôkaz, že dielo shakespearovo je maximálne nadčasové, ústredná otázka nemusí slúžiť iba ako kód, ale vystačí si v časoch vojny a nielen v nich sama o sebe. (04.10.2015)

Být, či nebýt je hlavně skvěle napsaná konverzační komedie. Dá se namítnout, že humor je zde příliš sitcomový a celému projektu by více slušelo provedení na divadle. Možná. Přesto se jedná o jednu z nejlepších filmů na dané téma - což je naprosto úžasné, vzhledem k roku vzniku. Člověk by totiž očekával, že Lubitsch se nechá strhnout tehdy v USA panující nemilosrdnou protiněmeckou propagandou - on si však pouze s velkým nadhledem dělá srandu z nacistů. A to se mi líbí. (22.09.2005)