Být či nebýt

HER HUSBAND IS THAT GREAT, GREAT POLISH ACTOR, JOSEF TURA. YOU'VE PROBABLY HEARD OF HIM. OH, YES. AS A MATTER OF FACT I SAW HIM ON STAGE WHEN I WAS IN WARSAW ONCE BEFORE THE WAR. REALLY? WHAT HE DID TO SHAKESPEARE WE ARE NOW DOING TO POLAND! Mno slabší filmeček, který hodně sráží prvních asi 40 minut. Potom na scénu přichází herec Tura a jeho hra na profesora Alexandera Siletskyho. To už bylo o něčem jiném. Zajímavá je doba vzniku, protože na začátku roku 1942 to ještě nevypadalo, že by Německo mohlo válku prohrát, ba naopak. Na filmu mi asi nejvíc vadili herci. Přišli mi takový nijací, až na režiséra z divadla, který v uniformě se svým knírečkem a kulatými brýlemi, opravdu působil jako SS man a pak ještě velitel gestapa Ehrhardt, který se do tohoto typu komedie opravdu hodil. A pamatujte, za všechno může SCHULZ! (16.03.2017)

„Půjdete s ním na večeři? Je to naše jediná šance.“ – „Počkat! Já rozhodnu s kým půjde moje žena na večeři a koho zabije!“ Tak zhruba do 50. minuty jde o válečný film se sem tam vtipným momentem/hláškou. Pak se však snímek promění na nefalšovanou převlekovou komedii a stává se podstatně zábavnější záležitostí. Být, či nebýt navíc diváka baví různými způsoby, od satirických narážek přes černý humor až po situační komiku, což z něj dělá koukatelnou záležitost prakticky pro každého. A některé scény jsou opravdu parádní, ať už je to třeba ikonické „Heil myself!“ či „Vůdci zcela oddaní piloti“. Vidím to na solidní 4*. „Její manžel je ten velký polský herec, Jozef Tura. Asi jste o něm slyšel.“ – „Ano. Viděl jsem ho na jevišti, když jsem byl ve Varšavě, ještě před válkou.“ – „Opravdu?“ – „Ano. To, co on udělal Shakespearovi, to my teď děláme Polsku.“ (17.07.2014)

Konverzační komedie a rádoby dějové drama je asi to nejhorší spojení, co film může nabídnout. Všechny ty "vtipné hlášky", převleky, idioti z Gestapa, a všechen ten herecký lesk a šarm, mi daly notně pocítit vulgaritu celého podniku. Nejsou tu zesměšněny a zkarikovány jen gestapáci, ale také židé (všimněte si jejich jmen na vývěsních štítech) a také celý odboj. Skutečně nechutné a slaboduché. Lubitschovi jsem se dosud úspěšně vyhýbal, škoda jen, že se mi to nepodařilo i nyní. Ještě mi v hlavě zní: "Maj fjurer". - Pozdější pozn.: Napsal mi kolega Raroh: "Zdravím, k Lubitschově filmu Být, či nebýt. Nutno zdůraznit, že sám Lubitsch byl žid a s tradicemi židovského humoru pracoval (třeba i v Ninočce, k níž scénář napsal jeho žák Wilder). To jen na okraj Vašeho komentáře". - Pochopil jsme to tak, že můj pohled na věc je příliš subjektivní. A nejspíš ano! Ačkoli jsem sám čtvrtinový žid, a v životě jsem poznal několik plnokrevných židů, nikdy jsem se s nimi nesžil, jejich povahy mi byly cizí, stejně tak jako jejich kultura, kterou se domnívaly, že zastupují. Pozn.: Chtěl jsem uvést nějaký konkrétní příklad výše uvedeného, pak jsem to zamítl, ale o slovo se přihlásil Slavoj Žižek: "... když je vysoký nacistický důstojník dotázán na německé koncentrační tábory v okupovaném Polsku (moje pozn.: stav známý tedy již v roce 1941/42), odsekne: My se staráme o koncentraci a Poláci o táboření." (First As Tragedy, then As Farce, 2009) (01.04.2016)

Kultivovaná (Ernst Lubitsch si to dává tzv. na Shakespeara, tzn. odcházejí jen burani bez vkusu a ti, co mají smluvené rendez-vous) válečná veselohra (sic!) s převleky ("Jé, Patriku, to je Hitler!" - tato hláška se ve filmu samozřejmě neobjevuje, leč mohla by!), pro milovníky Haló, Haló! a Sedmé roty takřka povinnost. Pasáže z ústředí varšavského protektora, kolonela Ehrharda (Sig Ruman), jsou prostě geniálně vypointované, ještě teď se usmívám ("Co mi to zas děláte, Schultzi?"). A pokud se ptáte, jestli mě uráží rok vzniku, tedy rok 1942, zdali si nemyslím, že za války by se o válce vtipkovat nemělo, tak spolu vzpomeňme na Chaplinova Diktátora. I ten byl přeci natočen ve válečných letech. Nakonec, jak se taky jinak postavit k válce, nemáme-li v rukou její ukončení, nezbývá, než se jí vysmát! 85 % (27.02.2023)

Vtipné a přitom i mrazivé. Tohle je jedna z nejsvižnějších komedií z druhé světové, kterou jsem viděla. Vzhledem k datu vzniku snímku mě překvapuje, že nacisty nezobrazuje jako vysloveně komické nebo napak démonické postavy, jak bych předpokládala, že si i kvůli propagandě doba žádala. A Carole Lombardová disponuje oslňující září pravých hvězd. ____ Na okraj přidávám Módní okénko: světlé saténové šaty s asymetrickými ramínky byly skutečně nádherné. Slušela jim i brož na boku. Absolutně jsem ale nepochopila, proč měly tak viditelné záševky na zadku, které odstávaly a hlavně - úplně zbytečný byl kožešinový lem rozparku. Ten ty šaty úplně zabil. Ještě štěstí, že Lombardovou zabírali hlavně od pasu nahoru, takže nebyl vidět. :) /5. 12. 12./ (05.12.2012)