Nenávist

The Grudge z roku 2004 řadím mezi nejlepší horory, jaké jsem kdy viděl (a že jich bylo pěkných pár set). Tohle je ale tak ubohá verze bez jakéhokoliv nápadu, napětí či sympatických postav, že vůbec nechápu, proč vznikla. Když chcete udělat remake, měl by původní film někam posunout, ne být jeho horší variantou. Takhle ne. (20.04.2023)

Prúser a hneď takto zo začiatku roka horúci kandidát na najhorší horor 2020. Andrea Riseborough Vám film neutiahne. Možno tak nejaký študentský. Známy ksicht v podobe Johna Cho (Zahulíme, uvidíme či Star Trek filmy) a hororová dôchodkyňa Lin Shaye (Insidious filmy) už toho moc zachrániť nemohli, pretože sa pohybovali vo veľmi špatne vykostenej kópii kópie. Jediné hororové sú tu hlučné lakačky, čo boli naozaj okaté berličky pre začínajúceho režiséra/scenáristu. Väčšinu času sa Nenávist venuje hlavne postavám, no pritom je tu úplne odflákný vzťah detektívky so synom. Amatérsky počin, ktorý dúfam ukončí kariéru menom Nicolas Pesce. (23.03.2020)

Americký koprodukční snímek „Nenávist“, na němž se produkčně podílel nejen Sam Raim, ale také Takeshi Shimizu, autor původních filmů, je pro mě prostě jen remake. Remake až příliš remaků. Má to nějaký ten základní nápad, který ho odlišuje, ale jen lehce a z mého pohledu to prostě nestačí. Ten film se pro mě pak jen snaží vydělat na známé značce, ale není výrazně ničím jiný. (01.04.2020)

Keď si pozriete tento flákot, budete považovať belošský manželský pár za abnormálny. Pretože čo nám tu narichtovala liberal party už nemá obdoby. Spolužitie aziata s beloškou... prekúsneme. Ale prijde BONBÓN! v podobe černocha s beloškou - obaja okolo 80r - manželia 50r - teda sa brali začiatkom 60˝s - v čase totálnej americkej rasovej segregácie - černocha by vtedy povesili za gule a jej by na čelo vypálili KKK. HORROR! Už prvý US remake Ju-on stál za prd, dvojka ho prekonala, a teraz tu máte korunovačný klenot. A pán Raimi má ďalší tlstý čierny puntík. Dúfam, že si celé to martýrium užil aspoň pes "Frank" - najlepšia "postava" vo filme. (17.03.2020)

Překvapivě nejde zase úplně o to samé (i když de facto jde), pátrání policistky a skládání rozházených střípků, co se za poslední 2 roky stalo v „domě s nenávistí“ (čili jak brutálně a nechutně zemřeli jeho nájemníci či návštěvníci) je celkem o něčem. Jenže se totéž nedá říct o ubíjejícím plíživém strašení, o očekávaných lekačkách ani o nijak objevných fatalitách od naštvaných duchů (naštěstí různorodých, již megatrapné krkající „bledule“ zůstaly v Japonsku). (11.10.2021)