Americké graffiti

Film o sedemnásťročných tínejdžeroch, ktorí sa poflakujú nocou až do rána s jediným cielom: uloviť babu/ chlapa a pri jazierku u lesíka si poriadne zatrtkať za lúbezných tonov rock'n'rollu rynúcich sa z pusteného rádia. Ja si len nedokážem predstaviť, že vydržali celú noc triezvi a bez koksu! Film plynul príjemne a vyvolával vo mne úsmevnú náladu, ale k vyššiemu hodnoteniu mu chýbala hlbšia pointa pre mňa osobne. 60% (28.09.2023)

Lucas je borec. Film zhmotňující přesně ten úžasný atmosférický feeling, který si představím, když se mluví o amerických šedesátkách. Samozřejmě, důležitou roli hraje neuvěřitelně nadupaný soundtrack, který hraje diegeticky z rádií či během živých představení takřka nepřetržitě, ale hmatatelně reálné je i zobrazení tehdejší mladistvé nátury, nahodilého hledání sebe samého, váhání mezi nesvázaným užíváním si života a směřováním k dospělé zodpovědnosti, mezi povrchním frajerstvím a skutečným prožíváním. Nevzpomínám si na žádný jiný snímek, po jehož zhlédnutí bych upadl do deprese z toho, že nemohu zažít dobu, o které vypovídá - nekonečné večery v autokinech, na živých velkoměstských ulicích s hárem jako James Dean (v mém případě spíše jako Yul Brynner :) nebo na vyprahlých venkovkých cestách, kde bych tůroval s kovbojským kloboukem otcův starý trabant. Dílo sice mnohem více nostalgické a naivní nežli progresivní, ale přesto nestárnoucí a nádherné. A je zajímavé vidět, že Richard Dreyfus vypadal roku 1973 o patnáct let mladší než o dva roky později při natáčení Čelistí... (28.01.2017)

Přesný! Na pohled klídek a leháro, pod kapotou americká intimita těla. Ještě než se George stal imperátorem mýtotvorné space-opery, stvořil tenhle sametový generační klenot, z jehož koncentrátu pohodičky-nepohodičky by se nostalgie a nespoutanost mládí dala ždímat po galonech. Neopakovatelné atmosféře "jedné probdělé noci" se nedá vytknou zhola nic, natožpak v součtu se skvělou hereckou omladinou, dobovou hudbou od podlahy, hravým scénářem a neopomenutelným čerpáním z pokladnice moudrosti Josepha Campbella. Kol a kolem mi vychází nejen nádherný a nezapomenutelný snímek pro nutné pookřání po věčném civilizačním cynismoskepticismu (kterému při druhotném čtení stejně neuniknete), ale hlavně plnohodnotná hvězdná v... palba. Ach... :) (22.11.2008)

Nevím, jestli mám obdivovat fakt, že někdo dokázal natočit celovečerní film, který se celý odehrává za volantem, na sedadle spolujezdce, či na zadním sedadle. Když už nikdo nikam nejede, tak se alespoň opírá o svůj nádherně naleštěný vůz, případně stojí kousek od do posledního smítka vypulírované kapoty vozu svého kamaráda. Pokud vás to spolu s vybraným šedesátkovým soundtrackem zaujme, není co řešit. Na můj vkus jsou všechna ta auta příliš pannesky čistá - podobně jsou na tom hlavní aktéři. Americké graffiti jsou Beverly Hills 90210 na kolečkách. Žádnou dravou sondu americké "šedesátkové" mládeže nečekejte. (20.03.2007)

Celonoční ježdění odnikud nikam nabídne desítky skvělých songů a trochu mladických útrap. A bývalý asistent Francise Forda Coppoly dosahuje mezinárodního úspěchu. Navrch s minimálními náklady vydělal velké peníze. Jedna noc v životě několika mladíků před rychle se blížící dospělostí přinese několik rozuzlení a nálad, nostalgické retro sází na pocity celé jedné generace. Až mu někdy schází tempo a některé dialogy skřípou, jde o solidní výpověď odvyprávěnou s lehkostí nadšeného tvůrce. (13.11.2016)