Stockholmský syndrom

Již od časů Hitchcocka jsou pro thriller v zásadě nejpodstatnější dvě věci. Za prvé je to skvělý padouch. Moderní otrokářství je jedna z nejohavnějších věcí, jaké si dovedu představit. Ve filmu žádná ze záporných postav výrazně nevyčnívá, což je třeba ocenit. V podstatě jsou to obyčejní, bezcitní lidé, které klidně můžeme potkat na ulici. Za druhé je důležité obsazení ženských postav. Zuzana Mauréry je prostě nádherná. Vzpomenu na scénu ve výtahu a naskočí mi husí kůže. A co předvádí Elizaveta, zdráhal bych se nazvat herectvím. Ona se ve filmu prostě zjevuje, a já jen zalapám po dechu a zírám s otevřenou pusou. Je to až bolestně silné. Po druhém díle: tento film je založený na psychologii postav. Jejich vývoj a vzájemné vztahy je radost sledovat. Pokud jde o samotný příběh, už to není taková sláva, takže motivace postav je jasná, ale jejich chování (nebo naopak pasivita) je někdy dost zarážející. Přesto si syndrom rád někdy připomenu. (13.01.2020)

Další příklad toho, jak je česká produkce rozporuplná. Do kin se serou sračky, které jsem pouhým product placementem a ostudou všech přítomných, ale TV filmy čas od času přinesou dílo, které je nejen zábavné, ale hlavně po všech směrech kvalitní. Stockholmský syndrom, mě nestrhl tolik jako Metanol, ale jasně ukázal, že i my pořád umíme kvalitní filmy. Vznikla tam výborná kombinace dramatu, thrilleru a detektivky, která je chytrá a ukazuje, že i herci z pitomých seriálů, opravdu umějí hrát. (17.06.2021)

Po pěti letech zdrhla z Holandska pasákům. Drželi ji násilím, pod drogami, prodělala několik potratů. Domů se jim vrátila zlomená troska. Dvě rodiny, které před časem spojila nešťastná náhoda, se po letech znovu potkávají. Jeden z aktérů zlomového okamžiku se vrací z vězení, druhý je do konce života na vozíku. A k tomu roky pohřešovaná dcera, okolo které zůstává opar trvalého ohrožení. Bavila mě stálá bezmoc rodičů, bavili mě herecké výkony „těch dobrých“ – Mauréry, Švehlík, Finger – i arogantního mafiánského poskoka Vojtěcha Vondráčka, který vše umně prodává strachem ze všeho a především z nevyzpytatelnosti vlastního chování. Ostatní grázlové jsou spíš karikaturami, Elizaveta Maximová se snaží nahlédnout do duše zraněného člověka, ale mě nepřesvědčila (mimochodem v takovém stavu by rozhodně neodešla k rodičům do domácí péče). A pak jsou tu ty malé i větší přešlapy a berličky, kterými si tvůrci pomáhají. Švy příběhu jsou místy hodně na vlásku, neúspěšné opakované pokusy o likvidaci svědkyně jsou úsměvné, závěr v podobě hrdina proti přesile je na tom podobně (zase musel někdo udělat pár školáckých chyb). Kriminálky na veřejnoprávní televizi zrovna zmáknuté nemám, ale chápu, že se tenhle vděčný žánrový kousek diváctvu mohl líbit. Tři hvězdy jsou každopádně až až. (23.01.2020)

Tenhle tv film je pro mne unikát, protože ač dílo ČT tak uniklo na net před premiérou. Švehlík jako exmukl a teď očko pátrá po holkách, které zmizely do Nizozemí jako nucené prostitutky. První polovina je pětihvězdičkové drama, který zválcuje všechny tv počiny roku 2019 . syrové, realistické, tíživé ( holky který si tím projdou skončí jako nepoužitelné trosky ) jenže pak se z toho stane div ne kovbojka a závěr je šílený, kdy se za pět minut odvypráví něco, co mělo být třetím dílem s hodinovou stopáží. Film nakonec sráží nepravděpodobnost způsobu lákání dívek z lepších rodin do zahraničí na práci modelky ( to možná fungovalo v devadesátkách) a pak vykreslení pasáci , kteří disponují mocí a vlivem na policii spíš jako byznyspolitikové.a lobisti. Překvapivě se film vyhýbá nějakým brutalitám nebo nahotě ( krom herečky K.Jedličkové a pornoherečky Blanche B.) ale vše utáhne atmosférou, kamerou a hereckými výkony, které jsou 100% a brilantní Fraňka a Mauréry. (12.01.2020)

Mám pochybnosti o tom, že se stockholmský syndrom vztahuje na pouto, které mezi sebou měli Klára Osecká s Lukim. O tomto jevu se obvykle mluví v souvislosti s únosci a jejich rukojmími poté, co spolu strávili nepřetržitě dlouhou dobu. Tihle dva to spolu ale měli jinak, Klára Lukiho nemusela vidět možná roky. Stačil jsem si taky všimnout chybek, které mi kazily celkový dojem. Například Osečtí se rozhodnou prodat chatu. Kláře se ještě ani nestačily vstřebat modřiny a chata už je prodaná- Osečtí vytahují před Mojžíšem z igelitky balík bankovek. Jindy zvoní vrah u dveří a paraplegik Osecký, který do té doby sledoval z pohovky televizi, najednou sedí v kolečkovém křesle v předsíni. Nebylo to špatné, bavilo mě to, ale kriminálky, které považuji za výborné, jsou kvalitativně trochu někde jinde. (19.01.2020)