Vstup do prázdnoty (E01)

Mělo mě varovat, že to režíruje Tauš. Jeho nápady se většinou týkají režírování kameramana, ne herců, aby ten tvořil co nejpitomější záběry co nejvíc podobné lacinému home videu z opékání buřtů na zahradě, nejlépe pěkně přesvícené. Jinak příběh to nemělo, a když i moje manželka, která je jinak k české, potažmo české televizní tvorbě velmi vstřícná, prohlásí, že to bylo nějaké divné a o ničem, tak to už je co říct. Možná to měla ČT vysílat na Artu po půlnoci, tam by si to pár příznivců, pro které je seriál určen, našlo. (24.02.2020)

Tak nevím, jestli byl režisér pod vlivem něčeho, nebo jsem si já měl dát něco do žíly případně nitrák pod jazyk. Policejní stránka filmu je ubohost a snad tohle nikdo odborně nemohl řídit. Jestli ano, tak teoretik... Děj lehce psychedelický ve smyslu "kolik višní, tolik třešní, ale pravý smysl nám uniká..." Druhý díl se přinutím skouknout z vědeckých pohnutek jen s důtkami v ruce, s roubíkem v hubě a análním kolíkem... tohle bude maso... (23.02.2020)

Po prvním dílu: dějový obsah a herecké výkony prozatím nehodnotím, ale z hlediska profesionality, tedy technického provedení (zvuk, obraz) naprostý propadák. Zvuk je příšerný. Samé huhlání, slova a celé věty mnohdy nesrozumitelné. A hudba? Opět selhání. Jde tady snad o extrémně hlasité reklamy na komerčních TV? Nebo krimi/thriller na ČT1! Herec huhňá? Tak si to zesílíš. Přestanou huhňat a vypálí Ti do uší Ostrouchovova hudba, div se z toho sousedi nad nebo pod tebou nezblázní i Ty sám jsi na pokraji šílenství. A co obraz? Někdy podivně rozmazaný a nevhodně kolorovaný. Celkově: amatérština na hraně pomatenosti a nevšední snahy o získání jakéhosi pochybného filmařského kreditu!? (24.02.2020)

Být drogovým dealerem a zároveň policejním informátorem není zrovna záviděníhodná kombinace. Cyril Dobrý coby lehce arogantní mladík David z česko-vietnamské drogové party, který se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny, by o tom mohl vyprávět. Zatím teda spíš silácky mele do kamery, jak nemalý význam drogy mají, zatímco nám tvůrci postupně představují další hráče. Především ty z protidrogového oddělení, mezi kterými vyčnívá jistý Blažek, který nechce žádné pěšáky, ale samotné velké hlavy téhle dobře fungující mafie. Až nezdravě posedlý polda z týmu věří hlavně nezkušené analytičce (jedna z důležitých postav Dejvického divadla – Lenka Krobotová). Jenže se nejedna věc zvrtne. Troška toho novátorství a snahy pojmout to jinak, ovšem pilot by měl rozhodně vtáhnout víc. Uvidíme. (26.04.2021)

Už opravdu nechci zmiňovat všechno, co mě na tom bavilo a řekl bych až okouzlilo. Tým okolo režiséra Viktora Tauše, kameramana Martina Douby a střihače Aloise Fišárka dokáže v naší audiovizuálně tvorbě asi nejlépe a nejgeniálněji sestavit výsledný produkt tak, aby každá scéna fungovala sama o sobě intenzivně a mrazivě. Vytvoření atmosféry scény a prostřihy mimo jádro scény (funguje i v dokonalém souladu nálad hudby Petra Ostrouchova), virtuální zapojení diváka do děje a přenos aktuálních emocí a tenze mezi herci na diváka funguje v Taušově a Doubově podání neuvěřitelně silně. Kompaktní celek je ale i díky scénáři, nejenom formě. Miro Šifra se připomněl už Rédlem a jak vidno máme talent světového měřítka (srovnání má snad jen ve Štěpánu Hulíkovi). Šifra nemilosrdně ukazuje svým kolegům jak vytvořit dokonalou expozici a vyložit výborně karty na stůl, a zároveň si dovolit v českých podmínkách i pár poměrně překvapivých zvratů. Nelze hodnotit něco po první části, ale pro mě jako obdivovatele Viktora Tauše, který ví, jak konzistentní režisérem je, s ohromnou vlastností empatie a darem působivosti a prácí s herci u nás málokdy vídaným (třeba Václav Neužil u Tauše hraje ještě o dost lépe než jinde), si dovoluji tvrdit, že Viktor Tauš je naším nejlepším režisérem posledních let a kdo ví, zda vůbec nejlepším po revoluci. Opravdu tohle je moje gusto a pouze tyto minisérie, které překračují a co víc pokořují současnou českou kinematografii, mi způsobují stav plnohodnotného a intenzivního audiovizuálního zážitku. 100% (23.02.2020)