Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů

No, tak si to sjedeme pěkně popořadě. SPOILER ALERT!!! Epizoda III svoji roli čistého uzavření kruhu či dokonale zapadajících posledních dílků puzzle neplní ani náhodou. A může si na temnotu hrát jak chce drsně, vraždit dětičky po stovkách a usekávat končetiny po metrácích. Po famózním akčním úvodu v tom duchu, jaký ze Star Wars známe, to jest tuny skvělé grafiky, kvalitní souboje, nějaká ta Síla a pár vtípků k tomu (R2 je ve formě), se všechno zvrhává do jakési zvláštní atmosféry nadcházejícího zatmění. Jenže do toho sem a tam pochoduje chrchlající dvouapůlmetrový droid, který je svému vzhledu nepřemožitelného zabijáka Jediů dlužen opravdu mnoho...spíš by se hodilo říct, že selhává na všech frontách. Ony vůbec ty "strhující" souboje spíš připomenou hypertrapného Van Helsinga, kde se taky létalo na lanech nad tisícimetrovými propastmi, zvlášť když k tomu Obi-Wan drandí na přerostlé ještěrce, která dělá "jip, jip". Ne že by nebyla roztomilá, ale vůbec se to nehodí. Jinak se celý děj točí kolem toho, jaký je Imperátor príma manipulátor a jaký že to je vlastně ten Anakin namyšlený floutek. Jinak chudinka Padmé vyžere tu nejnevděčnější úlohu (a dialogy), navíc s podivuhodně se chovajícím bříškem. Ale dejme si teď ty klady. Ian McDiarmid podává opravdu úctyhodný výkon; pro ty z nás kdo vědí, že oba Skywalkerové si o sobě vždycky moc mysleli, není překvapením jak pěkně Anakinek loutkovitě poskakuje. A ani láska k Padmé ho neomlouvá, zvlášť když jí po tom co spáchal nebyl ani omylem hoden. Když byl tím Vyvoleným, možná by mohl vědět, že ve vizích budoucnosti nemíval jasno ani mistr Yoda, takže who cares? Je tu znát jakýsi přesun Anakina do role ne úplně hlavní postavy celé ságy - tou je přece skrznaskrz hodný Luke - což rozhodně je zajímavé, a rovněž tak je nutno přiznat, že scéna "Rozkaz 66" je momentem z nejhutnějších v celé historii SW vesmíru. Jenže co jsou tyhle momenty platné, když se celou dobu dívám na jiný film než ve kterém Obi-Wan umí "ryze otcovsky pečovat o nebohou Padmé", která trpí ve strašných porodních bolestech? Fyzicky dokonale zdravá žena zdrcená zármutkem, se kterým se nemohla a snad ani nechtěla vyrovnat, to je celá ta scéna. Alespoň tady se mohla herečka kvalit Natalie pořádně odvázat. Proč jsem místo superlativy oprávněně ověnčovaného díla sledoval přehnaně vychvalovaný film, který opravdu nepobral tolik logiky, aby mohl být precizním vyvrcholením věhlasné ságy a ukončil léta trvající spory mezi fanoušky a rejpaly? Opět, ale jinak - who cares? Všichni normální lidé vědí, že Lucas je legendární producent, celkem dobrý režisér, ale rozhodně ne špičkový scénárista. Takže proč se vlastně divit scéně Anakina ronícího slzy, an stojíce nad lávovým jezerem, která je po tom, co předvedl dříve, opravdu nemístná? Celá scéna jeho finálního přerodu je příliš patetická, aby při prvních slovech mocně modulovaného hlasu Dartha Vadera vzbudila něco víc než lehký úsměv. Vůbec celé chování mužů Skywalkerovského rodu v závěru filmu i v celé následující trilogii je poněkud podivné, ale to fanatickým fandům prostě nevysvětlíte. Ojedinělému efektu sithských blesků na Imperátora se raději vyhnu, to bych se totiž musel začít pochechtávat, a na to je expert on. Další „decentní“ dírkou v logice Star Wars je problém postupu Rytířů obou stran síly na onen vyšší stupeň existence známý jako "modrý duch". Pořádným gólem do vlastní kysny ovšem je vymazání paměti C3PO, zatímco druhý svědek celých událostí, miláček publika R2-D2, je ponechán ve stavu blažené vědomosti. Což je při tom, jak skvěle mu všichni rozumějí, opravdu s podivem... I přes tyhle kopance to ale nejde jinak, Epizoda III je když už ne dobrý, tak aspoň zábavný film, a nepříliš kritické Star Wars komunitě poslouží dobře - nám, kteří se neztrácíme na celé hodiny u animovaných výplňových a vysvětlovacích seriálů (které BTW některé věci stejně nevysvětlí a zasejí další otázky), ovšem zdaleka tak úžasný nepřijde. A ještě nezbytná poznámka k OST - typický Williams, po zásluze zvěčnělá témata, dvě tři výborné skladby a zbytek tak nějak o ničem. Konečný verdikt - v lepší náladě 70%. (28.05.2005) (méně) (více)

tento film, který se z celé hexalogie může zprvu jevit jako nejpovrchnější akční nápor, je doslova uzavřením kruhu, zcelistvěním obrovského mýtu a položením posledního a zároveň i základního kamene cyklické stavby. filmy Star Wars ságy nikdy nemohou fungovat zcela samostatně, vypovídají všechny jakoby jedním jediným dechem, dýchají zároveň jediným párem plic, metaforicky řečeno. ty nejcennější významy jsou odvoditelné jen z celku a já z odstupem času nalézám nepřeberné myšlenkové bohatství i v této jediné epizodě, když samozřejmě zohledním předešlé a následující. žádný mně známý film si v mýtické a politické rovině nezadá právě s E3. to je vrstev, až z toho zrak přechází, hloubky, že nedohlédne, a pravdy, že nevyčerpá. tečka. mytologie je vystavěna. víc netřeba říct. přesto budeme všichni jistě rádi za každé doplnění, rozvíjení a nové myšlenky, které nám může přinést expandované univerzum. zvlášť teď, kdy je báze, na které fenomenální svět George Lucase stojí, konečně dotvořena. ale to bude vždy už jen dodatkem k tomuto šestijedinému opusu /// hledat nějaké významné cézury mezi jakousi starou a jakousi novou trilogií je po uzavření ságy již naprosto scestné. žádné trilogie totiž už dávno neexistují, existuje jen hexalogie, která je kompaktním, naprosto koherentním celkem. jde o pořadí jednotlivých filmů, ne o pořadí jednotlivých trilogií. hexalogie je jednotná stylově, narativně i žánrově a nelze jí adekvátně chápat jinak než jako jeden jediný dlouhý mýtus. záměrně nepíšu vyprávění, aby nikdo nepojal dojem, že nám zde může jakkoliv napomoci naratologie. napínavé dějové zvraty a posuny upoutají, ze zjevné příčiny, jen napoprvé. ale už jen úspěch šestice filmů je jasným důkazem, že jejich merit je třeba hledat mnohem hlouběji. ne však jen v oslnivé dokonalosti triků, jejichž lesk s léty vyprchá. zbývá hledat jej v tématech a významech, v mytologické rovině, popřípadě také v té politické, a především v budování celistvého, propracovaného a fungujícího diegetického světa, protože jen tento postup stvrdí mytologický charakter celku filmů a dodá jim na uvěřitelnosti a přesvědčivosti. a diegetické světy (s výjimkou takových abnormalit jako je třeba Star Trek) fungují po lineární časové ose, a proto je také nejpřiléhavější je právě takto vnímat. pokud začneme sledovat od prostředka, dospějeme patrně na konci k témuž výsledku, ale budeme muset vynaložit značné úsilí, abychom si všechny souvislosti poskládali (a tím opravdu nemyslím zjevné banality, jako kdo byl čí otec a tak, ale naopak nejskrytější motivace postav, které opravdu dává pochopit jedině celek, a které dodnes mnoho diváků nedovede odhalit a kroutí hlavou nad tím, proč postavy jednají, jak jednají). a při tomto úsilí se pochopitelně může snadno stát, že nám toho mnoho unikne, zvlášť u tak překombinovaných fabulí plných desítek postav, desítek frakcí, různorodých zájmů a motivací. tím spíš, že to všechno je separované od našeho světa a povědomé jedině díky propracované indexikalitě. nejsou to jen postavy, ale i divák, který jednou do tohoto fantastického, takřka soběstačného světa vstoupí, musí sledovat archetypální kruh opisující téma karteziánských protiv hmoty a ducha, téma vztahu svobody volby a předurčenosti, s nimiž to vpravdě není tak černobílé, jak se může v první chvíli zdát, téma vůle, jaká nezná mezí. mimo toto tvoří Star Wars univerzální výpověď o zneužitelnosti politické moci, o politické zvůli a tyranii. poskytuje nadčasový a tedy vždy aktuální model o pádu svobody, o slepotě lidu a kolektivní vině za způsobené utrpení. (22.06.2006) (méně) (více)