Climax

Jaké by měly být základní atributy jakéhokoli filmu? Měl by něčím zaujmout, v lepším případě být výjimečný, zvláštní, originální či nevídaný a v tom úplně nejlepším případě by měl v divákovi cosi zanechat. Climax rozhodně zanechává, věřím, že i v těch, kteří párty ukončili předčasně, v tomto případě to asi nebude nic pozitivního, nicméně film by měl také vyvolávat emoce, což v tomto případě nelze popřít. Celkový psychologický efekt filmu je pro mě velmi silný a způsob, jakým je zde předkládán žánr horor, což jsem osobně po projekci považoval trochu za spoiler, bez uvedení tohoto žánru by mi Gaspar nafackoval ještě víc, je přímo skvostný. Každodenní horor našeho zprvu rozjařeného světa, kde všichni vesele tančí, spojeni stejným zájmem a hnaní přirozenou, přátelskou rivalitou v rámci svého umění, aby nakonec zbyl jen dav a viník. Zde byl startovacím motorem bezpochyby hodně slušný matroš přímo z kapátka, lze se jen marně domýšlet, co (kdo) způsobuje podobné jednání mimo tento film...když třeba přepneš na zprávy. Maximální úlet, ze kterého může být po lehkém začátku, který ovšem zobrazuje jedny z nejlepších tanečních scén ve filmu vůbec, za chvilku fyzicky i psychicky nevolno, ovšem po překonání se jedná o ojedinělý filmový zážitek, ze kterého si lze ukusovat dle libosti a ne jen jednou, což by měla být ta nejhlavnější a nejkrásnější vlastnost filmu, potřeba (nutnost) minimálně ještě druhého zhlédnutí. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (21.11.2018)

Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek. (25.02.2019)

Noé tančí extra hříšný tanec a s jeho pomocí zvládá docela dlouho hypnotizovat a fascinovat. Jenže při stonásobně natažených dialozích už se dostavil pocit, že někdo natahuje mě. A to v tu chvíli ještě nebyla na programu očekávaná salva samoúčelného násilí a otravných machrovinek za doprovodu tolika kamerových veletočů, že jsem se tomu, jak se sveřepý režisér odmítá už takových let pohnout z místa alespoň o píď, musel skoro smát. A vůči podobně vystavěným bobříkům divácké zdatnosti jsem trpělivost už ztratil. (31.10.2018)

Hodně se mi to líbilo, byť ne bezvýhradně. Vadil mi ten zdlouhavý úvod s nesnesitelně banálními interview se všemi protagonisty, nesedla mi tam ta Angie na konci (Stouny jsem nikdy moc nemusel a tato jejich notoricky ohraná skladba na mě v kontextu jinak bezchybného soundtracku působila jako pěst na oko) a konečně mi občas vadila chaotická kamera, která mi bránila vnímat, co se vlastně děje na scéně. Jinak za mě ale velké nadšení - ten film má strašně zajímavý výběr herců, ta dlouhá taneční scéna je naprosto geniální, dokonalá hudební a obrazová stránka je kapitola sama o sobě, a celkově jsem v kině u Climaxu prožíval pocit, že jsem takový film asi nikdy neviděl. Takže už jen za tu velkou porci filmařské invence palec nahoru. UPDATE 18. 2. 2019 - Na druhé zhlédnutí v telce byl můj dojem výrazně vlažnější. V kině si člověk aspoň užije pořádně nahlas tu hudbu (plus samozřejmě efekt velkého plátna) - v telce toto odpadá, a zůstane jen hodně divný úvod s TV interviews, následovaný slušnou (rozhodně však ne "geniální") taneční scénou bez jediného střihu, a desítkami dalších minut, zaplněných jalovým žvaněním a více či méně uvěřitelnými excesy, u nichž jsem už nějak nenacházel důvod, proč chtít něco takového vidět. Ty občasné mezititulky v obraze s jakýmisi kvazimoudry jsou pak jen iritujícím detailem navrch. Myslím, že v telce ten film vůbec nefunguje, a nově by se mi už asi nelíbil ani v kině. (02.11.2018)

Noé zase jednou předvedl, že ať už je vám jeho poetika blízká, nebo ne, jde o režiséra, s nímž je zajímavé zápolit a vypořádat se. Climax je technický masterpiece. Ať už jde o synchro hudby s obrazem, barevné ladění scén, brilantní kamerové jízdy nebo o pohlcující atmosféru narůstající psychózy, všechno je perfektní. S čím mám problém? Nakonec je všechno až moc jednoduché a jednotlivé části filmu spolu ne vždycky spolupracují. Úvodní intro s rozhovory nabudilo můj zájem a roztočilo interpretační kola v mé hlavě, aby se ukázalo, že nemělo jiný smysl, než představit postavy. Kolo debat o sexu a drbů bylo úplně zbytečné. A především, finální rozetnutí hlavní záhady bylo prostě jen zklamáním. Pořád mi ještě běží celý film hlavou a přemýšlím, jestli jsem neminul nějakou zákrutu, která by tomu dávala nějaký vyšší smysl. A stejně tak se pořád rozhoduju mezi 3 a 4 hvězdami. Přesto nelituju času, který jsem v kině strávil. Climax stojí za to vidět a stojí za to ho vidět na plátně. I kdyby jen kvůli skvělému choreu a "očistcové" scéně ze závěru filmu. (07.11.2018)