Puppet Master: The Littlest Reich

Zahlerovo jméno v kolonce scénář navnadilo, jména dvou švédských nekňubů v režii děsila. Ve výsledku pak nejsem s filmem ani spokojen, ani jím nejsem vyloženě zhnusen. Na úrovni gore scén to celkem funguje, ale po některých zahraničních ohlasech jsem teda čekal ještě větší úlet. Sem tam pak pobaví nějaká humorná hláška, neschopné režijní duo buhužel nedokáže tyhle momenty plně prodat. Film se tak rozpadá na jednotlivé zábavné mikrosekvence a výplňovou vatu, přičemž ta vata se vždy musí přetrpět. Ucelený pozitivní zážitek z toho nemám. (18.08.2018)

Série o zabijáckých loutkách. Oddechová brakovka The Littlest Reich je třináctý film z celé série. V minulých dílech loutky bojovaly s posedlými hračkami, s nacisty, démonickým egyptským božstvem. Hodně zlé byly jen v prvním a druhém díle. Zde jsou poslány ve velkém množství proti nevinným lidem. Postavy jsou poměrně sympatické a brodí se krví. (04.12.2020)

Nadsázkou a sebeironií vyzbrojený příběh o nazistických vražedných loutkách je tak skvostné softhorrorové béčko, že všem pravověrným majitelům pokleslého vkusu a ctitelům zvrhlé zábavy musí udělat náramnou radost. Obsahuje spoustu povedených vtípků (často v souvislosti s ukázkově úlisným a drzým Židem Markowitzem), spoustu černého humoru (skok Nerissy do konťáku) a hlavně spoustu krvavých gagů. Některé byly hodně vtipné (vede posmrtné nachcání si na vlastní uříznutou hlavu), některé nečekaně drsné (třeba předčasný císařský řez těhulky a následná extrakce jejího plodu byly už za hranou obvyklosti). Ozdobou filmu je pak stále proklatě charmantní platinová blondska Barbara. A mínusy? Napadají mě jenom jedny obzvlášť nechutně zduřelé silikonové cecky. Ale potěšilo mě, že jejich zjevně duchoprázdná a zdegenerovaná majitelka záhy dostala co si zasloužila (škoda, že jenom ve filmu). (04.10.2019)

"Hákem máchá, zkouší chvaty, v krvi ráchá nazi hnáty." Puppet Master z r. 1989 neznám, ani nic dalšího ze sbírky legendárního řezbáře Andre Toulona, kovaného a vzdělaného árijce. Jen v dětství jsem míval dřevěného kačera, na kolečkách. Tahal jsem ho za sebou na provázku, mechanismus zajištoval zvedání jeho pravice, resp. křídla, jakoby k pozdravu a já, nebohé děcko, jsem netušil, jakou mám z prdele kliku, že jsem modrooký chlapeček s blonďatými vlásky (sekuriťačka C. Doreski hadr). Ach jo, kde jsou ty časy, i vlasy :-). Ovšem tuhle nádherně brakovou a černohumornou béčkovou aukci, s vyvolávací cenou tři barely krve a přihazováním po pěti metrech střev, jsem si užil a kreativně vraždící loutky měly mé sympatie. Závěrem kvízové okénko. [-] Správný postup při použití hotelové toalety je: A) rozepnu zip, zvednu prkénko, vytáhnu. B) Uchopím, zamířím (vzkaz pro dámy: není to tak snadné, jak si myslíte) a kropím. C) Pokud se netrefím, neztrácím hlavu, pokud ji ztratím, hledám ji v míse, poté dokončím močení, na svou ztracenou hlavu. [-] Blaženě vytlemený skáču do kontejneru, ze čtyř metrů. (23.11.2022)

Tak tohle je hodně povedený díl a je vidět, že za ním stálo několik společností v čele s Fangorií. Příběh je vcelku jednoduchý - do místa, kde loutky naposledy vraždily a kde se nachází Toulonova vila včetně jeho mauzolea, se sjíždějí zájemci o loutky na aukci, kde je mohou prodat nebo koupit. Jenže loutky ožijí a nastane masakr. A to je samozřejmě hlavní náplň filmu. Mordů je požehnaně, krví se nešetří, dojde na střeva ven i hezkou citaci Vetřelce. Jedna z nejrozkošnějších vraždiček se odehraje na toaletě. Loutky využívají svůj bohatý arzenál zbraní, takže dojde na nože, háky, vrtáky, plamenomet nebo jen siláka, co dokáže člověku utrhnout ruku. A kromě rozličných zvláštních loutek je pěkná ta s vrtulí, pobaví Hitlerovo dítě či jakýsi kříženec hmyzu a mimozemšťana. Občas se objeví i vtípek, tedy pokud vám přijdou legrační uříznuté dětské ruce. Pěkný vizuál, solidní triky, především klasické mechanické, což se cení, obstojné herecké výkony. A jakmile se loutky pustí do práce, film se rozjede a už nezastaví. Milovníci gore případně série si přijdou na své. (08.04.2023)