Maják

Film pojednává o dvou strážcích majáku, kteří jsou na ostrově odříznutém od civilizace. Jedná se o drama s prvky hororu a mysteriozna říznuté s černou komedii. Jelikož je to film o jedné lokaci a dvou postavách je jasné, že aby byl zábavný, musí mít precizní režii, solidní scénář a bravurní herecké výkony. To vše Maják splňuje na jedničku, pravděpodobně nejlepší výkon Roberta Pattinsona a jeden z nejlepších DaFoa, což k jeho úctyhodné kariéře je co říct. Někdo by mohl říct, že poměr stran 4:3 a a černobílé barvy, tu jsou jen na oko, aby se řeklo, že jde o artovku. Ve skutečnosti to má ale Eggers vše krásně promyšlené, celé je to točeným stylem, aby to člověka přeneslo kompletně do doby, kdy se to odehrává a 4:3 je tu zvoleno jen pro podpoření tíživé klaustrofobické atmosféry. Není tu to prostě jen tak (koukám na tebe Zacku Snydere)! Díky režii, která vše neustále obměnuje i tato jedna lokace nepřestane nudit a obraz dýchá životem i přes černobílé spektrum. Snímek člověk zahákne od prvních vteřin. Nejdříve si dává na čas se slovy, ale později jsou dialogy tím hlavním. První slova Vám dají hned najevo, že tu nejsou žádné řeči na darmo, položí základy vztahu, který se bude rozvíjet po celou stopáž. Pomalá gradace šílenství, ztráta pojmu o čase a realitě je také bravurně zpracována. Po čase nevíte, která postava si s kým pohrává nebo jestli si s námi pohrává jen režisér. Hutná atmosféra mě držela a nepustila až do posledního záběru. Každopádně nejedná se jen o nervy drásající podívanou, film je i vtipnou, veselou, dojemnou, smutnou a tragickou horskou dráhou. Nemučí vás to jen v jedné únavné poloze. Autoři přesně ví, kdy to proředit jinou škálou emocí. Odkrývání toho, co jsou tito dva chlápci ve skutečnosti zač mě prostě dostalo. Fenomenální snímek, který je pro mnohé nedosažitelným mistrovským dílem. Prostě neskutečná podívaná a na druhé shlédnutí je jasné, že si Eggers zasloužil svůj post mezi mými nejoblíbenějšími režiséry. Neskutečně se těším co nám ve své, snad dlouhé a slibné, kariéře předvede. 10/10 PS.: Hodně jsem při sledování myslel na Osvícení, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů všech dob! Větší chválu už snad ani dát nemohu. (12.04.2022)

Na pouhých několika metrech čtverečních, ale meteorologické podmínky, nátura obou mužů i filmařská vynalézavost brzy dovedou hrdiny do stavů, v nichž už nebudou schopni nalézt sami sebe.Režisér Robert Eggers se před pěti lety proslavil debutem Čarodějnice, který získal cenu za režii na festivalu Sundance. V této možná až příliš ambiciózní hře s hororovými prvky a americkou historií prokázal zálibu v dávných příbězích. A také hned dostal nabídky režírovat pro velká hollywoodská studia. Místo toho se ve svém druhém snímku teď vydává na vlny, které jsou ještě vzdálenější hlavnímu proudu. Maják je natočený černobíle na klasický filmový pás, ve skoro čtvercovém formátu. Už tím, ale také herectvím či obrazovými kompozicemi upomíná na výraznou estetiku rané kinematografie, na expresionistické snímky či sveřepá, duchovně laděná díla dánského filmaře Carla Theodora Dreyera.Zároveň je to neuvěřitelně zemitý film, plný deště, vlhka, kamení i hlíny. A také tělesných projevů dvou mužů prosáklých lacinou pálenkou, jejíž zásoby se pro ně v jisté chvíli stávají podstatnější než dostatek proviantu.Eggers nesestavil jen dílo plné citací a odkazů. Mnohem spíše natočil jednoduchou atmosférickou historku o rozporuplné povaze mužů, kteří jsou zároveň dobrodruhy i troskami na pokraji lidskosti.Maják nestojí na ději, vše utáhne atmosférou a výkony herců, kteří pod náporem přírodních podmínek, zlověstně se chovajících racků i povah svých rolí museli zjevně prožít dost náročné natáčení. Například Dafoe prskající svůj úsečný, přerušovaný monolog, zatímco mu na obličej a do úst dopadají hromady hlíny, patří k nezapomenutelným scénám. Pokládal jsem si otázky: Kdo je kdo? Kdo komu lže? Jakou roli v příběhu hrají mytické sirény?Je to snímek obtížný na pohled i na poslech, přesto od něj nelze odtrhnout zrak. (22.03.2020)

Další z filmů, který jsem delší dobu odkládal. Né snad proto, že bych si myslel, že to bude špatnej film ale věděl jse, že na tenhle film musím mít tu pravou náladu. Konečně nastal jeho čas a já tak mohl spatřit světlo majáku. Po The Witch(2015) jsem měl od The Lighthouse potažmo od Roberta Eggerse velký očekávání. A byla naplněna. Dostal jsem propad až na samé dno šílenství. Film jenž táhnou herecký výkony dvou hlavních hrdinů( o W. Dafoeovi jsem nepochyboval o R. Patizónovi jsem měl jistý pochybnosti ale i ten zahrál na výbornou), depresivní a deprimující atmosféra, děsivá zvuková složka filmu v čele se zvukem majáku, skvělá kamera a i ten čenobílej look a formát obrazu měl něco do sebe. Snímek má v sobě víc skrytých významů a je jen na divákovi jestli je najde. Celkem mě ale udivuje tak vysoký hodnocení. Normálně bych řekl, že tenhle film bude pro normální filmový konzumenty jen těžko stravitelným soustem.  Evidentně bych se mýlil. Na závěr jen dodám, že The Lighthouse e výborným psychologickým hororem ale přece jenom předchozí The Witch mi asi sedla o chloupek víc. Silný 4hvězdy(skoro5). (01.04.2023)

Moře barvy ropy a světlo majáku jako světlo Boží. Zdrcující atmosféra o šikaně, lžích a šílenství. Skvělý scénář s labilními aktéry v hlavních rolích, kteří hýbou dějem díky opileckým výlevům a postupným svěřováním tváří v tvář smrti hladem. Prdící Dafoe předvádí herecký koncert a sebeukájejicí se Pattinson je jeho zdárným žákem, který se nebojí jít až na dřeň. Halucinace s mořskou pannou a pohřbívání za živa jsou momenty roku. Aye, lad! (30.12.2019)