Utažení

Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony. (04.03.2020)

Nic proti Mackenzie Davis na kterou se vždy, i zde, kouká dobře, ale tohle byla hrůza. Nechápu proč příběh zasadili do 90. let když bylo zřejmý že by moc rádi měli spíš léta 70. Kvalitu jako vždy táhlo dolů otravný dítě a chodící mop ze Stranger Things. Zápletka mi přišla idiotská a závěr ještě horší. Pár solidních záběrů to mělo takže kameramanovi smekám ale zbytek ééééé. (15.01.2022)

Na rovinu, díky vyústění, závěru, pointě, nebo jak tu strašlivou ohavnost mám nazvat, jsem byl hned po skončení filmu rozhodnutý, že tomu prásknu bez slitování Odpad!, jelikož tak nasraný jsem ještě při závěrečných titulcích snad nebyl. Co to sakra bylo za konec? Já ten závěr prostě naprosto nepobral, nepochopil, absolutně netuším, jak to jako tedy dopadlo, tohle je prostě totální scénáristické fiasko a selhání v jednom, a mě to jednoduše urazilo, protože věnovat devadesát minut něčemu, co nakonec žádný konec nemá, to naprosto odmítám respektovat a tolerovat. Po zklidnění emocí ale nakonec dám The Turning slušné dvě *, neboť až do toho prokletého závěru se nejedná o až tak nekvalitní podívanou, spíš naopak, jelikož když třeba konkrétně vezmu v potaz skutečně působivou a tajuplnou atmosféru, syrovější vizuální zpracování, pár fungujících napínavých scén, či v neposlední řadě tajemné postavy a hlavně jejich opravdu výrazné herecké představitele, v čele s démonickým mladíčkem Finnem Wolfhardem, tak to vše je zde na, v rámci možností a divácké vstřícnosti a jemné nenáročnosti, na docela vysoké úrovni a rozhodně tak nelze tuto podívanou považovat za nudnou, či vyloženě nepovedenou, přestože samotná zápletka žádné terno není, nepřekvapí, nestrhne, ale opakuji, především po technické stránce funguje vážně dobře. Několikrát zmiňovaný závěr se nicméně skutečně naprosto vymkl kontrole a tudíž jakýkoliv nárok na pozitivnější zážitek, či lepší hodnocení tak nepřichází v úvahu. (19.10.2021)

Kdybych chvilku před touto předělávkou neviděla originální a kultovní Neviňátka, asi bych hodnotila výše. Bohužel, v The Turning roku 2020 se mi zdálo, že ty nejlepší momenty k zamyšlení byly z původních Neviňátek vyjmuty a zůstal průměrný horor, ty změny byly jedině k horšímu a k tomu povrchnějšímu. Udělat ze (zdánlivě?) slušně vychovaného, kultivovaného a předčasně vyspělého asi devítiletého chlapečka Milese: nevychovaného, skoro už dospělého a plnoletého spratka, neschopného citu, který se nesnáší s chůvou? A ze silně věřící dcery kněze, ctnostné až prudérní guvernantky s potlačovanou sexualitou, udělat chladnou fanynku Kurta Cobaina, to znamená shodit celou pointu. Navíc původní guvernantka zpočátku děti milovala a i pak pro ně chtěla to nejlepší, proto se modlila za jejich duši (jedna z interpretací je, že svou dobře míněnou péčí děti až dusila, kdežto pro tuhle blondýnu byly děti jen práce, k nimž neměla vztah, což taky staví příběh do jiné roviny. Zvláště vztah k chlapci, mužskému elementu, který možná symbolizoval potlačovaný pud. A předělat takhle nesmyslně vztah padoucha s mrtvou předchůdkyní guvernantky, jím vášnivě posedlou ženou? O kameře atd. ani nemluvě. I to, že se původní příběh dlouho odehrává v idylickém letním počasí a ve dne mělo svůj význam. Tady musí být pro navození atmosféry banální podzim a mlha. Tady snad všechno bylo jedině k horšímu. (05.05.2020)

„Nikdy neodejdu, nebo se rozloučím se životem!"„Vrazíš si do oka jehlu?" Jehlu spíše vrazili do oka divákovi autoři již po několikáté zfilmované literární předlohy. Takže kdo má nakoukáno nebo zná knihu, nemůže být zaskočen ničím, snad jen závěrem, který dává divákovi na vybranou. Vzhledem ke konstatování služebné: „Doufejme, že to co má vaše matka, není dědičné." , je více než jasné, jaký konec tvůrci preferují. Je smutné, jak černobílá verze z roku 1961 (Neviňátka) dokázala předvést strašidelný koncert s málem, a nejnovější jí nesahá ani po kotníky. Laciné lekačky, Davisová, která si nedokáže získat srdce diváka, se děsně bojí, leze pořád, kam nemá, pak se ještě více bojí, a pak jí z toho haraší, a legrační duchové k tomu všemu. Z ruky lezoucí po Davisové jsem měl doslova záchvat smíchu, vzpomenuv si při tom na Addamsovu rodinu. Solidní kamera, dobrá hudba (pokud nepadají činely) a fajnové sídlo s tajuplnou zahradou - to vše je na dvě hvězdy. Zbytek za to nestojí. (13.05.2020)