Dívka v pavoučí síti

Je Lisbeth Salanderová nejzajímavější evropskou hrdinkou poslední dekády? Možná je a možná není. Nicméně sledovat tolik let všechny pokusy o adaptace jejích příběhů, to je docela utrpení. Noomi Rapace měla k dispozici trilogii i seriál, Rooney Mara bohužel jen americký remake prvního dílu a teď tu se čtvrtým (!) dílem přichází Claire Foy. Skutečnost, že Hollywood nemá dvojku a trojku je docela legrační. Mě osobně ještě víc baví, že v době Noomi Rapace byla Claire Foy známá jen jako Dickensova Amy Dorritová, což opravdu nevytváří nijak konzistentní práci s kariérou. Co bude příště? Bude nějaké příště? A bude v pátém dílu hrát opět nějaká jiná herečka, která dnes teprve vytváří klasiku v seriálu na BBC? Bylo by to kouzelné, protože takhle už dávno stejně nevěřím na ty plusy, které Milénium mohlo nabídnout. A přitom potenciál té látky je tak velký. (31.03.2019)

Myslím, že vytýkat filmu/postavě Lisbeth přílišnou exaltovanost, vyumělkovanost, přehnanost, prostě nereálnost má tu samou váhu a logiku, jako kdybychom to vytýkali třeba bondovkám/Bondovi nebo bourneovkám/Bourneovi. Tahle nápaditá a zběsile odsýpající jízda nadupaná akcí a spoustou skvělých hi-tech vyfikundací nechce prezentovat realitu, ale má za cíl diváka pobavit/zabavit, což dělá prvotřídně. A kdybych už Claire Foy jednou neviděl a tolik se mi tehdy nelíbila (Unsane), tak místopřísežně odpřisáhnu, že je to jedna z nejhnusnějších mužatek jakou jsem kdy ve filmu viděl a že Rapace i Mara byly ve svých rolích lesbické Lisbeth okouzlující femmefatalistické sexbomby. Pátou tentokrát nedám, umírněnější styl předchozích dílů mi přece jenom seděl víc. (12.02.2019)

Osobně upřednostňuji původní skandinávskou verzi Milénia. Obšlehnutá fincherovina mě tehdy, dle očekávání, nenaplnila, neb druháky amíků nemusím. Vytrácí se z nich evropský, v tomto případě skandinávský tvůrčí šmrnc. Letošní volné pokračování příběhu mi docela sedlo, bylo mnohem lepší než počin ochabujícího Davida, nicméně... půjdu proti proudu, Claire mám ráda, ale asi jenom v roli královny Alžběty II. . Což bude evidentně její životní role. Už v Prvním člověku jsem s ní měla problém, připadala mi pořád stejně kožená a nijaká, no a v roli Lisbeth.. Mně stále naskakovalo, že by všichni kolem ní měli uctivě pokleknout. Typově jsem ji zkrátka nevydýchala, vypadala jako máma od dětí a ne jako hacker. Kérka, bordel na ksichtě, ani fešný střih to nevytrhli. (20.11.2018)

Popravdě, kromě prvního dílu z originální švédské trilogie mě chytla pořádně jen jednička, ostatní buď nestálo za nic nebo to přímo nenaštvalo, ale bůhvíjaké pocity se z toho filmu nedostavily. Pořád mi chybí Fincherův americký remake jedničky.....uvidíme, třeba se k tomu časem dostanu. Velice mě ale zajímal tento nejnovější přírůstek, protože příběhově nabízí zápletku, která doposud Švédy nebyla natočena. Alvarez mě zaujal Smrtí ve tmě, parádní thriller se vším všudy. I proto jsem se na Dívku v pavoučí síti docela těšil. Nezklamalo mě to, nýbrž mě to ale nijak ani neohromilo. Obsazení Claire Foy do hlavní role Lisbeth Salanderové se podle mě zdařilo, její image zachytili vskutku přesvědčivě, i její chování se dosti blížilo originálu, když to člověk porovná. Na druhou stranu herec coby hlavní novinář mě zklamal, tam bych asi v kastingu zvolil někoho jiného. Akční stránka sice na jednu stranu nebyla špatná, pár scén vydařeně natočených, ale pořád si kladu otázku. Neměli více vsadit na thrillerovou stránku než na tu akční ? I tak vydařené. Za mě dávám 64 % (18.03.2019)

I napotřetí je pavoučí síť upředena z pevného vlákna. A dravý pavouk znovu kouše do hackerských kejklí, kybernetických útoků, vládní korupce a geniálních programátorských kódů od ještě geniálnějšího programátora, co má milovaného potomka. Něco málo se ubralo na ohyzdnosti pověstné Lisbeth Salanderové, stále byste ji ještě na rande asi nepozvali, ovšem už to není vyložené strašidlo. Claire Foy vzorně přebrala štafetu po dávnějších běžkyních Noomi Rapace a Rooney Mara a předvedla zkušený výkon harcovnice, kterou hned tak něco neudolá. Ve Švédsku se stále mluví plynnou angličtinou, odbourala se však temná zákoutí psychologických pochodů, kterými vládl ve své verzi z roku 2011 David Fincher, na něj už narazíme pouze v sekci producentů. Žurnalista Michael Blomqwist už je ztvárněn Švédem Sverrirem Gudnasonem oproti Danielu Craigovi z předminule, tato slavná postava už je však tentokrát odsunuta na samý okraj zájmu. Vše tedy táhnou už jiní příchozí a mnohem lepší - dojde na sestrovražedný souboj, nájemné zabijáky, vyloženě úchylných scén je pomálu, latex se však o slovo i tak přihlásí, v psychologii postav se nové pojetí nijak nebrodí, dvě hodiny jsou zdatně rozvrženy a vyplněny. Vznikl tedy příslušně napínavě a akčně orientovaný celek. Fede Alvarez svoji verzi pojal coby vysokoktanový thriller se skvěle proporční akční složkou, což se celé vyjímá v technicky a vizuálně fešném a bezvadném balení. I napotřetí jsem se nechal agresivním pavoukem příjemně pokousat. 10/10 (12.03.2019)