Vražda v Orient expresu

Poirotovka plná sedmdesátkového manýrismu stála na počátku nové éry adaptací Agathy Christie. Protože během autorčiny aktivní spisovatelské kariéry vznikla sice celá řada zajímavých filmů nebo televizní přepisů, ale to hlavní se stále odehrávalo na stránkách knih, časopisů a na divadle (ideálně v její dramatizaci). Dnešní kultovní status se rozvinul prakticky až po té, co Albert Finney přenechal Poirota Ustinovovi a posléze Suchetovi. V pozadí bohužel zůstaly takové perly Die Abenteurer G.m.b.H. (1928), And Then There Were None (1945) nebo Witness for the Prosecution (1957). Tato Murder on the Orient Express je naopak neustále k dispozici pro stále nové a nové oceňování hereckých koncertů Bacall, Bergman, Bisset, Redgrave, Conneryho, Yorka a dalších. A samozřejmě i pro ten příběh inspirovaný tragédií Lindbergova dítěte, kterou ale mnohem lépe zpracoval Branagh. (02.04.2009)

Největší záhadou z tohoto filmu je pro mě to, za co si pro pána Boha odnesla Ingrid Bergman domů Oscara. Za chvilkové prznění angličtiny? Spíše bych to tipoval na chvilkové olizování rozkroku některého z pánů, který má na udělování sošek vliv. Úvod byl malinko rozpačitý, ba dokonce zlehka o hovně. Od nasednutí do vlaku ovšem super věc. Opět jsem byl s předlohou pro moje štěstí neseznámen, a tak jsem mohl děj hltat plnými doušky. Finney naplňoval moji představu Poirota, kterou jsem si utvořil poslechem nějaké té knížky, více než dobře. Ostatní herci rovněž super. Předloha pro tento film má ve světě velké jméno, tudíž jsem očekával od rozuzlení něco extra, čehož se mi dostalo. Sidney Lumet opět nezklamal. Nejvřeleji snímek doporučuji všem hltačům kriminálek. Jsem si jistý, že u snímku dosáhnou vyvrcholení i bez osahávání svého těla. (15.11.2017)

Pravděpodobně moje první setkání s nějakou filmovou adaptací detektivky Agathy Christie, jejímž dílem jsem zcela nedotčen. Film mě ale bohužel příliš neoslovil, a to i navzdory hvězdnému obsazení a hezké hudbě. V první řadě mi strašně vadil Albert Finney, který mi v roli Hercule Poirota strašně připomínal Hitlera. Ale vážně, jeho obličej, knír, dikce i gesta... celou dobu jsem měl intenzivní pocit, že je to jakási směšná karikatura Ády, nemohu si pomoci. Samotný děj mě nudil a výsledné rozuzlení je dle mého soudu za hranicí jakékoli uvěřitelnosti, s čímž se jaksi u tohoto žánru nedovedu smířit. Krom toho moc nemusím tento typ filmů, jejichž kamera mi přijde přeexponovaná - ať už je to tvůrčí záměr, snažící se evokovat jakousi retro atmosféru starých zlatých časů, nebo jen dobový trend v pojetí kamery, osobně se mi na to špatně kouká, bolí mě z toho oči a ruší mě to od soustředění na film. U mě osobně nuda a menší zklamání, takže nakonec zůstávám jen u průměrného hodnocení. (05.01.2013)

Pri chystaní sa na modernú verziu tohto filmu som sa rozhodol pozrieť túto klasiku, ale nebol som z toho nejak hotový. V prvom rade musím pochváliť Alberta Finneyho, ktorý bol skvelým Poirotom (hoci na Davida Sucheta to nikdy nebude mať). Ingrid Bergman dostala oscara asi len kvôli menu. Ale chýbalo mi tu prevedenie napätia, ktoré nechýba v knihe. Tá detektívna línia bola nejaká suchá, bez emócií, proste stala sa vražda, prišiel fúzatý Frantík a vyriešil to. Bodka, koniec filmu. Chýbala tomu šťava. (22.11.2017)

Od záplavy páry a optimistického startu náhlého dobrodružství až po dusivé vyústění všech stop a lavinu sněhu. A mužíček Poirot ve změti podezřelých činů a náznaků od prvního nástupu na vlak až k finálnímu odhalení. Ta pointa přitom nijak těžká není a při chvilce zmateného hádání by ji určitě trefil každý. Ale ta důmyslná a atmosférická cesta k ní je nezapomenutelná. (29.03.2008)