Vražda v Orient expresu

Miluju Agathu Christie od doby, kdy jsem vyrostla z dětských střevíčků, odložila „Děti z Bullerbynu“ a objevila pro sebe kouzlo jejích detektivek. Snažím se nepropást žádné filmové zpracování a tahle verze Vraždy v Orient expresu patří mezi moje nejoblíbenější. Ale nic naplat, Poirot v podání Davida Sucheta je mnohem víc magnifique,n`est-ce pas? (16.11.2009)

Těžko hodnotit film bez toho, že bychom tím nehodnotili zároveň literární předlohu. Zmíněná detektivka je ovšem z rodu těch, které jsou ryze literární a jejich převod do filmové podoby vždy ukáže značnou vykonstruovanost celého děje. To není chyba. Každý slavný autor detektivek se občas "dopustí" čehosi, co bychom mohli chápat jako určité "žánrové cvičení" na němž autor především dokazuje své mistrovství. Detektiv v něm zpravidla řeší zcela nepravděpodobné úkoly jako například otázku kdo z dvanácti přítomných je vrah v situaci, kdy jeden po druhém záhadně umírá, vraždu v uzamčeném pokoji bez oken atp atd. Takové příběhy je pochopitelně radost číst a čtenář to činí s vědomím, že zde nejde o nic jiného než o velmi zábavnou a duchaplnou hru. To však přestává platit v případě filmového zpracování, neboť film je jaksi z principu konkrétnější, hmatatelnější, neimaginativní a navíc divák zpravidla do příběhu vstoupí jaksi bez přípravy a čekaje detektivku bude tvrdit (a právem), že "je to naprosto nepravděpodobné". Tenhle film zkrátka neměl vzniknout z důvodu nezfilmovatelnosti románové předlohy což mimochodem její autorka dobře věděla a právě proto se zfilmování nesmírně dlouhou dobu zuby nehty bránila. Bohužel nakonec neúspěšně... (19.04.2008)

Velkolepé a nejzdařilejší zpracování jedné z nejlepších detektivek Agathy Christie. Autorka se zúčastnila společně s anglickou královnou i filmové premiéry, která se konala roku 1975. A přesto, že různá televizní a filmová zpracování svých děl moc neuznávala a ve většině případů s nimi nebyla spokojena, Vražda v Orient expresu se jí líbila. Malou námitku měla jen proti knírku samotného Hercula Poirota v rozporuplném a řekl bych trochu teatrálním podání Alberta Finneyho. Ostatní herecké výkony jsou dost vyrovnané, za všechny alespoň Oscarem oceněná nezapomenutelná Ingrid Bergman. Zápletka, napětí, hudba, výprava a scénář - všechno jde jako na drátkách. Nezapomenutelné... To muselo být tenkrát v 70. letech v kinech pozdvižení. Mě to dostalo i doma u televize. 130 minut uplyne jako voda a ta fantastická atmosféra a opravdovost, kterou už současné filmy prostě nemají, toho se nedá nabažit. Kdykoliv si tuhle mimořádnou adaptaci pustím, vím že nezklame. Jednou v originálne, jednou se skvělým dabingem. A vždy si přeju aby byla stopáž delší a příběh neskončil. Ke genialitě tomu dle mého chybí jen jediné - David Suchet. (27.12.2007)

Sidney Lumet si tak trochu zopakoval 12 rozhněvaných mužů, i když tentokrát trochu jinak. Agatha Christie napsala spoustu výborných knih, ale málokterá byla zfilmována s takovým úspěchem jako právě Vražda v Orient Expresu. Přitom kniha je dle mého názoru netolika výrazná jako jiné, méně známé. Důvodem její výjimečnosti je osoba vraha. Lumetovi se podařilo sehnat opravdovou plejádu výtečných herců, kteří jinak byli zvyklí hrávat vždy hlavní role a zde jsou jakoby "jen" vedejší (Laureen Bacall, Ingrid Bergman, Sean Connery, Anthony Perkins, Richard Widmarck či začínající Michael York). Ten hlavní je Albert Finney jako Hercule Poirot. Z dnešního hlediska to má těžké. Protože srovnání s nedostižným Suchetem nesnese nikdo. Poirot v podání Finneyho je více emotivnější, více dramatický a také živelnější. Ale já si Poirota představuju tak jak ho hraje Suchet. To ovšem neříká nic o to, že v roce 1974 bych byl patrně spokojen. Tato adaptace je skutečně jednou z nejlepších, která byla natočena. Pro zájemce jen doporučím některá díla "božské Agathy", která sice kvalitou zůstávají za jinými, ale jsou výjimečné právě osobu vraha či způsobem spáchání zločinu: Vražda Rogera Ackroyda (asi nejlepší kniha narozdíl od velmi průměrné adaptace), Vraždy podle abecedy (naopak filmové zpracování velmi dobré), Deset malých černoušků či Hadí doupě (dle mého soukromého názoru možná vůbec její nejlepší kniha). (10.11.2009)

Poirotovka plná sedmdesátkového manýrismu stála na počátku nové éry adaptací Agathy Christie. Protože během autorčiny aktivní spisovatelské kariéry vznikla sice celá řada zajímavých filmů nebo televizní přepisů, ale to hlavní se stále odehrávalo na stránkách knih, časopisů a na divadle (ideálně v její dramatizaci). Dnešní kultovní status se rozvinul prakticky až po té, co Albert Finney přenechal Poirota Ustinovovi a posléze Suchetovi. V pozadí bohužel zůstaly takové perly Die Abenteurer G.m.b.H. (1928), And Then There Were None (1945) nebo Witness for the Prosecution (1957). Tato Murder on the Orient Express je naopak neustále k dispozici pro stále nové a nové oceňování hereckých koncertů Bacall, Bergman, Bisset, Redgrave, Conneryho, Yorka a dalších. A samozřejmě i pro ten příběh inspirovaný tragédií Lindbergova dítěte, kterou ale mnohem lépe zpracoval Branagh. (02.04.2009)