Televizní společnost

Je priam obdivuhodné, aké širokospektrálne sféry pozemského života režisér vo svojich filmoch rozvádza. A nepriamo dospeje k podobným výsledkom : nekalé zákulisie policajných praktík, beštiálne situácie vo vojenských táboroch, krvilačné verdikty porotcov v sieni, hrozby informačných vojen, televízne pletky... Trochu mi z opačného uhlu pohľadu pripomína iného matadora - Franka Capru. Lenže zatiaľ čo Capra dáva do opozície "rozprávkových" zloduchov (kde dobro prirodzene vychádza z človeka), Lumet prenáša pozornosť k tým zvráteným a skazeným. Čím majú väčší priestor realizácie, tým viac dehumanizujúco podkopávajú aj to najmenšie ľudské, čo v nich zostalo (pričom dobro je niekde až za tou nekonečnou priepasťou beznádeje). Lumet vlastne nepoužíva satiru či plnohodnotnú príbehovosť (čím by nalákal širšie publikum) ale nadnesený realizmus, čiže v konečnom dôsledku svojou výstižnou servilnosťou otvorí dvere aj tomu retardovanému, aby pochopil. Otázne je, do akej miery to bude priemerného diváka zaujímať, lebo zo skúseností je jasné, že 80% ľudí sa bude neustále kŕmiť tými istými sračkami, ktoré Finch vo svojich prejavoch spomínal. Vlastne robíme týmto hajzlom dobročinnú službu a ešte sme šťastní, ako s nami vymetajú. Ťažko sa to počúva... Mimochodom je to jeden z tých tématov, v ktorom vyniknú herecké výkony až k nebesiam. Asi toľko. (24.06.2014)

Neuvěřitelně pravdivý fiktivní příběh o fungování televizních stanic a médií vůbec. Vlastně se divím, že se už něco podobného opravdu nestalo. Hvězdné obsazení hraje pod taktovkou dirigenta Sidneyho Lumeta jako symfonický orchestr a obzvláště sóla pro Faye Dunaway a Williama Holdena stojí za to. Na doprovodných nástrojích více než potěší Robert Duvall a další. (01.08.2011)

„This was the story of Howard Beale: The first known instance of a man who was killed because he had lousy ratings..“ Obtížně hodnotitelné píchnutí do žaludku komerčních masmédií a jejich otupělých konzumentů. Lumetovo dílo neoplývá kompaktností a některé satirické prvky se vedle vážných scén jen rozpačitě krčí v koutě, ale ty myšlenky, co v něm zazní, nelze ignorovat. Když postavy plní role pouličních kazatelů (první vystoupení Bealea ve vlastní show či dollar-system speech Neda Beattyho v potemnělé zasedačce) nebo když konfrontují reálný život s tím uvnitř zvrácené bubliny mediálního byznysu (skvělý William Holden dává sbohem neméně skvělé Faye Dunaway v roli odporně ambiciózní kariéristky), musíte chtě nechtě uznat, že tohle všechno má až děsivě nadčasovou platnost.. Taky jste si vzpomněli na naše ředitelské bohoslužby, ve kterých se každé sobotní poledne s železnou pravidelností ukazovaly hostie sledovanosti a kázalo k slepě věřícím? Každé zboží má svého kupce. Tohle moudrého a tohle zase tupce.. (16.03.2018)

Více než zdařilá satira Sidney Lumeta o tom, kam až vede honba za vyšší sledovaností. Taky bych přál v roce 1977 Oscara De Nirovi, ale nemohu říci, že by si ho Peter Finch byl nezasloužil. Oscar Faye Dunaway je pak ve správných rukou bez diskuzí. Ještě více si ho ale zasloužil Paddy Chayefsky za svůj geniální scénář. (12.07.2005)

Slovo nadčasový zřejmě v souvislosti s tímhle filmem uslyšíte často a není to věru náhoda. Network balancuje na velice tenké hraně černohumorné satiry a závažného lidského dramatu, a kdyby jen na chvíli klopýtl a vypadl z rytmu, celý ten motivační konstrukt by se zhroutil a přestal být okamžitě uvěřitelný. Jenže Sidney Lumet jako tradičně velkou zodpovědnost ustál a scénář napěchovaný lehce karikaturní mediální kritikou a emocionálními vazbami mezi aktéry zvládl proměnit v památný a vyvážený zážitek. Občas se to zdá přeplácané, ale jednotlivé složky a příběhové line se vzájemně chytře doplňují, dialogy v osobních rovinách lze vztáhnout k problémům v dominantním světě médií a každá postava má svůj přesně daný úděl - fanatický Peter Finch je předmětem, o jehož soukromí se divák v průběhu nic nedozví, ale stává se 'senzací' pro ostatní aktéry, kteří tahají za nitky a zajímá je jen sledovanost a profit; William Holden je racionální výjimkou, která chce žít normální život, ale zároveň ji přitahuje ta nevyzpytatelná a nezkrotná touha po senzacích - kterou reprezentuje přitažlivá Faye Dunaway, mediální šelma, jež se normálnímu životu vyhýbá a jen 'přepíná programy'. No a Robert Duvall je arogantním mocnářem, jemuž jde o vlastní blaho, pro které je schopen udělat cokoli. Vše dohromady představuje nonstop hodnotný, inteligentní a nadčasový snímek, který nemá moc sobě podobných. A úplně nejlepší je jednak konec, který tu hranu satiry a seriózního dramatu už doslova vybrušuje, a jednak ono vedení herců a vyprofilování jejich postav v souladu s celkovým uspořádáním světa a jeho sdělení - kde jinde můžete spatřit dva totálně vedlejší herecké výkony na ploše pouhých pěti minut, které diváka územní a vyslouží si (naprosto zaslouženě) oscarovou nominaci? Aneb na závěr pozdravy Nedu Beattymu (možná nejlépe představený obchodní papaláš v historii filmu) a Beatrice Straight, nejpřesvědčivěji zlomené manželce. 90% (04.05.2020)