Kapitola 9: Šerif (S02E01)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)

Pre mňa seriálová udalosť roka. V prvej sérii som sa do Mandaloriana zamilovala, pre jeho retro feeling a epizódne dobrodružstvá, vďaka ktorým sme len spoznali postavy a mnohé planéty a druhy. Z tohto seriálu mám jednoducho čistú fanúškovskú radosť. Teším sa, že druhá séria pokračuje vo svojej sci-fi western jazde, pridáva vymakaný vizuál a pár minút stopáže, a že opäť netlačí na pílu s posunom v príbehu. Neviem ako ostatní, ale ja sa nikam neponáhľam :) (07.11.2020)

Timothy Olyphant: hraje x-let šerifa v zapadákově v jednom seriálu. Jon Favreau: Time, nechtěl by sis zahrát u mě ve Star Wars? Olyphant: Wow Star Wars, konečně něco úplně jinýho, než čím jsem se proslavil. Jasně, count me in! A co jakou roli pro mě vlastně máš Jonathane? Favreau: no je tam takový zapadlý město v poušti, který ochraňuje šerif, teda sorry maršál... Olyphant: Aw shit, here we go again (alternativně: same the same, but different, but still same) Dobrá, teď trochu seriózněji - nosná kostra příběhu celého seriálu opět letí někam do pozadí, takže opět dostáváme téměř výplňovou epizodu (pokud nepočítáme cameo na konci). Potěší samozřejmě Olyphant, který je cool snad ve všem, v čem se ukáže. Skalní fanoušci pak zamáčknou slzu z fan servisu v podobě pomrknutí na hodiny a hodiny strávené hraním legendárního Knights of the Old Republic (pro neznalé, pokud jste přijali na Tatooine quest jehož výsledkem bylo zabití Kraitského draka, tak jste kromě hory XP získali i tzv. perlu kraitského draka - v téhle epizodě ji Tuskenové pracně vyhrabali z jeho vnitřností. Perlu jste mohli použít jako velice silné vylepšení světelného meče, nicméně hardcore hráči obsedantně plnící všechny questy v průběhu hry získali i daleko lepší krystaly do světelného meče. Takže se nabízelo další netradiční využití perly - pokud jste ji donesli do tábora Tuskenů, tamější "historik" se s vámi podělil o zcela zásadní informace a tajemství týkající se historie Tuskenů, Tatooinu a vlastně celé "vzdálené galaxie" - nechci úplně spoilerovat, ale Tatooine nebyl vždycky nehostinná poušť, Tuskenové nebyli vždycky nemilosrdní nájezdníci odmítající moderní techniku a nadsvětelné motory ve "vzdálené galaxii" existovaly už dříve, než tak uvádí "neomylný" archiv Jedi) (01.11.2020)

Vyjma ohrané zápletky a pocitu, že až na finální záběr, úvodní epizoda příběh nijak neposunula, se nedostatky nacházejí jen stěží. První sezónu sice nepovažuji za jeden z nejlepších seriálů loňského roku, ale i tak mě na Mandalorianovi nesmírně bavil neokoukaný pohled na známý filmový svět, ústřední postava, která dokáže oplývat charismatem i přesto, že zásadně nesundává helmu, jeho dětský zelenkavý svěřenec a na seriálovém poli jedinečná řemeslná a vizuální stránka. Všechny vyjmenované aspekty jsou zpátky a já po následujících sedm týdnů bude s nadšením vyhlížet další pátek, kdy vyjde nový díl. 8/10 Více v mých prvních dojmech na Fandíme Seriálům. (31.10.2020)

Poslední epizoda první sezóny Mandaloriana ve mě zanechala velice spokojené pocity a jsem neskutečně rád, že první epizoda sezóny druhé je snad ještě lepší a upřímně jsem mé nadšení vlastně ani nečekal. Epizodě rozhodně napomáhá větší stopáž (52 minut), kdy těší jak temnější/gang úvod, tak i echt westernový zbytek (příjezd do města na koni/speederu, spojení se s místním šerifem...). Akce je parádní a poslední třetina je jeden velký eye-candy moment. Přirozeně palec nahoru i za Timothy Olyphanta, pro něhož mám jednoduše slabost. Překvapením (určitě příjemným) je i skutečnost, že po velké popularitě malého Yody se tvůrci nerozhodli mu dát nějak větší prostor, takže pořád funguje jako takové hezké a roztomilé rozptýlení a divák se ho nestihne zbytečně přejíst. Je mi jasné, že po tomto neskutečném rozjezdu se bude určitě zpomalovat (ostatně rozpočet asi nebude nafukovací), ale pokud zbytek bude alespoň z poloviny tak dobrý, tak bude převládat maximální spokojenost. (30.10.2020)