Kapitola 11: Dědička (S02E03)

Za mě opravdu dost povedený díl, kde nechyběla ani pořádná hudba! Vizuál naprosto dokonalý a já si užíval každou scénu. Howard je vidět, že je zkušená režisérka a za mě řemeslně lépe zvládnutá epizoda než ta Reedova. Na Bo-Katan jsme všichni dlouho čekali a je to tady :-) Na její opětovné získání temného meče se těším. A na Ahsoku taky samozřejmě :-) (23.11.2020)

Jsem rád, že Quarreni se ukázali opět jako totální hajzlové a tak to má býti. Naproti tomu, od Mon-calamarianů bych si po této kapitole, nenechal spraviti ani kolo.;-) A jak jsem čekal, že mě rádoby drsná babochlapka Sackhoffová bude v roli Bo-Katan dosti štvát...nestalo se tak a já mohu po velmi dlouhé době prohlásiti, je dobře, že tu roli vzala. Sedlo jí to jako prdel na hrnec. Škoda, že se nemohla setkati s Ahsokou a zavzpomínat na Darth Maula. To by bylo žraso! A Titus Welliver mě opět nezklamal jako opět dosti hnusná a záporná postava v jeho řadě padouchů a hajzlíků, viz. STVoyager, Supernatural a nyní imperiální velitel. (21.12.2020)

Road trip pokračuje, země → vzduch → voda. Mandalorian je takovej řetězec záminek k dobrodružství. Hledáme rytíře Jedi, k nim ale potřebujeme Mandaloriany a k těm zas dopravit cizinku na vodní planetu. Takhle, není to nikterak sofistikovaný přístup k vyprávění, jako spíš obsedantní (ale chytrá) práce s oddalováním. Dost promyšlená je pak jakási transmediální rekontextualizace - Mandalorian velmi okázale těží z ustaveného fikčního makroverza a skoro encyklopedicky vybírá hesla z ostatních seriálu / knih / komiksu Star Wars, aby je (znovu)představil tady. Makroverza, ne makrosvěta, protože nejde jen o současný “kánon” pod Disneym, tedy poměrně stabilní a soudržný korpus epizodních světů (Epizody I-IX, Clone Wars, Tarkin ad.). Častou inspirací jsou i legends, tedy vnitřně nesoudržná série paralelně existujících makrosvětů, které se vzájemně rozšiřují i popírají. Takže sledovat Mandaloriana v kontextu tohohle šílenýho transmediálního (seriály, komiksy, knihy, hry), trankompozičního (původní i nejnovější trilogie), ale taky transtextuálního (westerny, japonská kinematografie) přístupu je boží. // The Heiress je vynikající z vícero důvodů. Především se objevuje člen klanu Kryze a uskupení Nite Owls, díky čemuž vzniká axiologické pnutí mezi dvěma typy Mandalorianů. Resp. objevuje se Bo-Katan jako pozůstatek mandalorské politické frakce House Kryze vyznávající o poznání liberálnéjší přístup k hodnotovému řádu lovců odměn. To ukazuje, že seriál konečně odkrývá heterogenní povahu celého uskupení, které doposud ve svém lpění na tradice působilo dost homogenně. I proto je Mando označen jako Child of the Watch, pravděpodobně Death Watch, separatistické frakce z planety Mandalore. Vzniká tak zárodek možné krize identity a víry ve staré zvyky. // Jinak Bo-Katan je fantastická, jako byla v Clone Wars, a přednese dvě důležitá jména - Ashoka a Darksaber. Darksaber měl na konci první řady Gideon a tenhle manda/jedijský meč se trochu kontextualizuje - Kryze jej chtějí získat. I proto, že jej dříve převzala od klanu Wren někdy ve SW: Rebels. A Ashoka (<3) je Ashoka. Nejvíc cool jedi všech dob. Konečně vodítko k původnímu řádu, Ashoka totiž znala Yodu. //Ačkoliv se to nezdá, Mandalorian se ve třetí epizodě posunul velký kus kupředu. (22.12.2020)

Přehlídka různorodých atraktivních planet v galaxii, výborné akční momenty a mnoho vděčných odkazů pokračuje, tentokrát ale i s určitým posunem vývoje jak postavy titulního Mandaloriana, tak jeho cesty za nalezením původu malého zeleného přítele. A do toho se začíná rýsovat i potenciál pro něco mnohem většího, na což říkám - Sem s tím prosím! (19.11.2020)

Krátký a strašně prázdný. Jako představení Bo Catan do Mandaloriana je super, ale nestačí mi to jako silná zápletka na celou 1 epizodu. Oznámení, že v nějakém z dalších dílů (stejně to bude až poslední) bude Ahsoka, je taky super, ale už mě s tímhle přístupem začíná Favreu vážně štvát. Všechno velký se má stát "někdy" v budoucnu. Pořád vlastně na něco čekáme. Minulá epizoda mě bavila o poznání víc. (13.11.2020)