Mandalorian - Season 3 (2023) (série)
Chapter 20: The Foundling
Kapitola 20: Najdúch
Tvůrci:
Jon FavreauRežie:
Carl WeathersHudba:
Joseph ShirleyHrají:
Pedro Pascal, Ahmed Best, Emily Swallow, Katee Sackhoff, Temuera Morrison, Wesley Kimmel, Juan Javier Cardenas, Tait Fletcher, Lateef CrowderVOD (1)
Obsahy(2)
Din Djarin se vrací k utajené mandalorianské buňce. (Disney+)
Recenze (44)
Já chápu, že rozpočet na jeden díl nemůže být úplně největší, ale v tréninkové sekvenci mohly být alespoň nějaké terče, ne voda. To nejhorší ale vidíme až ve flashbacku na rozkaz 66 a ne nemluvím o Jar Jarovi, který je teď ve všech recenzích a mluví se jen o něm, ale o klonových vojácích. Celkový postup při honu na rytíře jedi mimo chrám je špatně. 1. Proč klonový vojáci používají LAAT lodě ve městě, když doslova disponují létajícími motorkami, které normálně ve městech používají? 2. Proč ta velká transportní bojová loď lítá do tunelu, kde ohrožuje civilní obyvatelstvo? 3. Proč klonový vojáci hned začnou střílet na ochranku senátora z Naboo, a to bez jakéhokoliv varování? K tomu se navíc z těchto elitních bojovníků očividně stali stormtroopeři, kteří nedokážou zastřelit nikoho na dálku více než pěti metrů. Epizoda je krom flashbacku, který aspoň vypadá dobře, normálka, kterou fanoušci čekají a to bohužel s trochou trapných momentů. Flashback, kuřata a trénink tahají dolů 2/5 ()
Na rozdíl od předchozí epizody naopak pravej opak Andora. Má to svý momenty, ale zároveň ty mustry už člověk někde několikrát viděl. A tři akční scény na ani ne třicet minut, to je možná už moc, za mě by mohli ubrat, stačily by mi třeba jen dvě. Když tři, ať to má padesát minut a zbytek si povídaj. Starwarsovatější než Star Wars. Ale hlavně logika řetězení akčních scén jako motoru děje je tu taková naivní, legrační a až fakt pitomá. Domnívám se, že výrazně pitomnější než v Obi-Wanovi, u kterýho se míra vnímaných nesmyslností hrozně přeháněla, ale spíš šlo o nedořečenosti, výpustě atd. Tahle epizoda obsahuje řadu fakt úplných hovadin a oslích můstků, že i moje obvyklá benevolence ke Star Wars dostává zabrat. Po Andorovi se laťka zvýšila a snad neni zas takovej problém psát zápletky, který se při nejmenšim zamyšlení logicky sami od sebe nezhroutí. Třetí řada je teda zatím dost nevyvážená a divně rozháraná. Kde je sebejistota, cílevědomost, elegance a síla třeba těch dvou epizod z Boby Fetta? Asi si rozhodnutim takhle dva seriály "propojit" trochu rozbili momentum a proto třetí řada působí tak podivně? Trochu mi tahle epizoda stylem připomněla takový ty zkratkovitější a akcí přeplácaný díly Klonových válek, u kterých jsem si přál, aby byly delší a míň se střílelo a víc dýchalo. No a teď koukám, že scénář psal Dave Filoni. Možná má na svědomí jen tu část s flashbackem... Ale to byla nakonec taky jenom další natahovaná akční scéna bez výraznějšího dramatu. Každopádně má Dave prsty jak ve vrcholných momentech Star Wars, tak i těch slabších, což je aktuální případ. Hlavně ať takhle ledabyle neni napsaná Ahsoka, z toho bych měl větší ujímání. Váhám mezi 2 a 3 hvězdama, ale benevolence nakonec asi vítězí, furt mě to baví a hezky se na to kouká, byť se u toho občas škrábu nejistě na hlavě a rozhazuju rukama. ()
Po nejdelší epizodě zde máme nejkratší (26 minut), navíc neobsahuje linku na Coruscantu, je hodně filleroidní... i hloupá. Mandaloriani jsou opět idioti, co trénují střelbu na vodu a nejsou schopni zabít ptakoještěra, který jim unáší drahocenné členy/děti (přesto, že mají tým specializovaný na Vřešťojestřábi). "Trénink" s Groguem je k smíchu, nicméně alespoň dostane beskarovou plaketu. Vyobrazení Rozkazu 66 nic moc. Únos nalezence nepřekvapivý. Zachránci v tomto závodě s časem vůbec nemají na spěch, ale i tak dorazí před dinosaurem, který měl být víc jak den v hnízdě. Ptakoještěrovi prý při útoku blastery/výbušninami zabije dítě; pokud na něj budete přímo útočit jinak, nalezenec je v bezpečí, jistě. Sežrání ve stylu Jurského parku by očekávalo i batole. Bo-Katan řekne Zbrojířce o mytosasurovi, ta jí nevěří. ()
Znovu mám smíšené pocity. Na jednu stranu tu máme pro seriál až typický příběh - příšerka, její lovení a následně zlikvidování. Je asi zřejmé, že posté to fungovat nebude, zvlášť když to samé jsme dostali dvě epizody dozadu. Flashback rozhodně potěšil a sebral vítr z plachet všem fanouškům, kteří vymýšleli nesmyslně nereálné teorie. S epizodou jako takovou jsem neměl problém, ale v kontextu celé série s ní problém mám. Nějakou dobu už přešlapujeme na místě a Din Djarin se nikam neposouvá, nevyvíjí a seriál se mu nevěnuje. Zato Bo-Katan Kryze prochází daleko lepším a zajímavějším vývojem. ()
Galerie (17)
Photo © Disney+
Zajímavosti (3)
- Kelleran Beq byl Mistr Jedi, který dohlížel na padawany, když procházeli zkouškami řádu. Měl přezdívku „The Sabered Hand“ a nehraje ho nikdo jiný než Ahmed Best, který hrál Jar Jar Binkse v prequelech. (Veskoslav)
- Klonoví vojáci, kteří napadali senátní ochranku spolu s Kelleran Beq (Ahmed Best), patří k tzv. Shocktrooperům – vojákům, kteří se specializovali na lov nebo ochranu důležitých osob. (Veskoslav)
- Kyrimorut byla odlehlá pevnost nacházející se na Mandalore. Byl to domov klanu Skirata, stejně jako všech klonových vojáků a Jediů, kteří potřebovali uniknout před Impériem. Poprvé je zmíněna v knize „Star Wars Legends“ z roku 2007, a to v „Republic Commando: True Colors“. (Veskoslav)
„“Meesa Jar Jar Binks!“ Věta neodmyslitelně spojená s postavou, kterou by většina ve světě Star Wars nechtěla už nikdy spatřit ani na milisekundu. Představitel Jar Jar Binkse Ahmed Best si díky roli převážně neoblíbeného Gungana došel až pro veřejnou šikanu, kdy se navíc dodnes množí teorie o tom, zda sám George Lucas po ohlasech na Jar Jar Binkse u prequelové trilogie nezpanikařil, nezatáhl za ruční brzdu a Best nepřišel o příležitost stát se představitelem sithského ekvivalentu Yody. Best se později stal moderátorem dětské show Star Wars: Jedi Temple Challenge, kde ztvárnil mistra Jedi jménem Kelleran Beq, právě tento Jedi se poté v rámci této epizody stává kánonickou postavou. A Best si konečně může říct, že byl ve Star Wars jednou fakt cool. V režii Carla Weatherse (představitele Greefa Kargy a režiséra Kapitoly 12 z 2. série) nejdříve na samotném počátku krásně vyniká shromaždiště členů Děti hlídky, kdy je vidět jejich denní rutina skládající se převážně z výcviku. Následně dochází k milému a krapet westernému momentu, který opět krapet zvládá upevnit vztah mezi Dinem Djarinem a Groguem, následně dochází k tomu, že se Kapitola 20 v kontextu 3. série stává až taková vedlejší mise. Ano, v kontextu většího vyprávění Kapitola 20 vlastně vyprávění posouvá jen krapet, hned z několika důvodů ovšem tato epizoda stojí za to. Spolupráce týmu Mandalorianů, upevnění vztahu Bo-Katan Kryze se svým zdánlivě novým kmenem a moment, který zrcadlí vztah Dina Djarina a Grogua. A dost možná se na něm bude do budoucna ještě jistým způsobem stavět. Grogu je sice mezi Mandaloriany takový outsider, milé jsou ovšem právě ty momenty, kdy Din Djarin hodlá svého adoptovaného syna zapojit do společnosti a i když se najdou jistí, kteří o Groguovi pochybují, zároveň je milé, že někteří dokážou Grogua vnímat jako nalezence a pravého člena klanu. Každého nalezence ovšem provází nějaká minulost. A na osvětlení té Grogua též na chvíli dojde. Pokládá cesta ve vzpomínkách do období kolem Pomsty Sithů prakticky odpověď na všechny otázky? Ne. Ale Kapitola 20 přesto zvládá v této vzpomínkové sekvenci vyvolat dojem, že se Weathersovi daří krapet navrátit feeling prequelové trilogie, zároveň i díky krapet zestárlým trikům prequelové trilogie působí Kapitola 20 o poznání hmatatelnějším způsobem, především navzdory limitujícímu televiznímu rozpočtu zvládá Mandalorian nejen ve vzpomínkové pasáži opět působit velkolepě. Opětovný návrat k Rozkazu 66 možná nenaplní veškeré fanouškovské naděje, zároveň dost možná tato cesta vyvolává ještě více otázek, než odpovědí. Návrat do prequelové éry (především pro ty, kteří pro ní pořád mají svým způsobem slabost) ovšem zvládá částečně chytit u srdíčka, především skutečně dodává satisfakci fakt, že si může Best konečně říct, že má ve světě Star Wars stylovou roli a nebude se na něj muset vzpomínat jenom jako na ušišlaného tatara. Samotný side quest této epizody především v jejím závěru připomene, že je v praktických efektech větší krása, kdy se nádech celé této výpravy opět nezbaví westernového nádechu, především upevní pozici jednoho nováčka v rámci Dětí hlídky. Jenže může fungovat někdo upřednostňující nový řád v krapet zastaralém a možná krapet fanatizovaném okraji svého národa? A co má vlastně znamenat nález jednoho pradávného tvora? To jsou vše zajímavé otázky, na jejichž odpověď se vyplatí počkat do budoucna.... () (méně) (více)