King Skate

Trochu zázrak, že King Skate je český dokument. Jasně, zasloužilý skejťáci jsou hodně unikátní, celá komunita má jedinečnou atmosféru. Jenže! Bez kapky umu by se ta kupa archivních materiálů nesjednotila v jeden dynamický a hlavně zábavný celek. King skate tak provází dospíváním v osmdesátých letech. Etablováním nového, vzhledem k režimu překvapivě divokého sportu, ale taky dobovou náladou. Víc takové domácí produkce! (04.03.2022)

Popová forma plná zrýchlených dobových záberov s postprodukčne pridanými rámikmi filmových okienok (ktorá pôsobí trochu ako idealizované instagramové nostalgické videjká s filtrom), určite nie je mojou šálkou kávy. Filmík si to však vynahradzuje bohatým množstvom obsiahnutých informácií a dobrou náladou. 3,5* (09.06.2020)

Film o mém mládí, zrození skatebordingu v ČR, zrození punku a nakonec konec totality. Pokud vás nadchnul německý 100% fake dokument This Ain't California, tak tohle naopak je 100% reálný český dokumet o tom co jsme prožili v socialistickém ČSSR. Je to dobře zhutněnej vzorek našich zážitků a pocitů zaznamenanejch díky kámošům, který nebyli líný a ještě ty naše eskapády stihly natáčet na filmový kamery. Díky za to! Dobový záběry jsou zhutněný zrychleným groteskovým tempem což je super pro diváky, ale pamětník by si to radši vychutnal pomalejc. Muzika je vybraná dobře. Závěr je mírně, ale fakt jen mírně patetickej, ale to neva ;D Natřískanká projekce ve skejtparku na pražské Štavanice přinesla divoké fandění a povyk během promítání a na závěr standing ovation po celou dobu závěrečných titulků. Po zbytek večera nám všem svítili oči. Co si víc přát. (16.09.2018)

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)

Z dokumentů využívajících sport k ilustraci dobové reality při udržení formátu mainstreamového filmu pro každého u mě vedou Nagano Tapes. Tady mi to přišlo jen jako řada objektivně správných rozhodnutí, kdy pokaždé jako by bylo zvoleno to, které se jako první jevilo nejrozumněji. Jediné, co bych tomu vytkl nad rámec téhle jízdy na jistotu, je odevzdání se nezměrné sebelásce respondentů. Jde rozhodně dokument bez náznaku sebereflexe (a tedy konfliktu) - a je to tak moc všudypřítomné, že je mi skoro hloupé to vytýkat, protože jde očividně o záměr. Rozhodně to je dobře odvedená práce v hranicích, které si to samo vymezuje - ale nestrhlo mě to ani na chvíli. Až budou počítačové programy točit filmy, tak jim podle správně vypočítaného algoritmu vyjede něco takovéhleho. (11.01.2019)