Modrý samet

Blue Velvet mi mluví do duše. Nádherně jemný, mrazivý, charakteristický psychothriller, který zobrazuje špatný svět, křehkou romantickou vlnku a nádherný konec s krásnou písní, která zní jako by z našich těl právě vycházela duše, která putuje do nebe. Film, který může trvat i 4 hodiny a nebude mi to vadit. Lynch opět dokáže diváka přikovat k sedačce a nechá ho pozorně sledovat každičký detail, který se před ním odehrává. Pečlivá režie, jiný svět a vyzařující Lynchovo kouzlo. +++ Blue Velvet obsahuje zvláštní kouzlo zkoumání, jako když máš chuť sledovat neznámou ženu, kterou potkáš a sleduješ její krásu, pohyb, tvář, cítíš krásný pocit, a když ji ztratíš, máš ji stále ve svých myšlenkách - neuvěřitelně podmanivý rozsah. Viz. komentář paulhenry. (14.04.2013)

Mé druhé setkání s Lynchem a to setkání opět pětihvězdičkové (po Lost Highway). Perfektní detektivka, která nezaujme až tak kvůli příběhu, ale kvůli atmosféře a nezapomenutelným hereckým výkonům. Dennis Hopper používající místo spojek a předložek slovíčko fuck v jakékoli jeho známé podobě, Kyle MacLachlan ve své životní roli předvádějící kuřecí chůzi, půvabná Laura Dern k nakousnutí a spousta dalších. Isabella Rossellini se mi zas tak nelíbila, vše ovšem vynahradila píseň Blue Velvet. Dvě hodiny jsem se nenudil a nechával se unášet Lynchovou nevysychající studnicí nápadů, perfektní kamerou a v neposlední řadě nevlezlou muzikou. V tomto případě stálo "doplnění vzdělání" za to. (11.01.2007)

Blue Velvet znamenal mé první seznámení s Davidem Lynchem a jeho specifickou režií, po prvé jsem pocítil jak zvláštní a abstraktní jeho filmy jsou. Na velmi slušné atmosféře se podepisoval zejména Dennis "baby wants to fuck" Hopper, jakožto hotový ďábel v lidském převleku s potřebou inhalovat každých 5 minut. Ale nebyl jediný, kdo exceloval, Lynchovi se také podařilo objevit talent v Kyle MacLachanovi. Je vidět, že ten klučina skutečně umí výborně hrát na schovku, neboť scéna, kdy se schoval do skříně působila na diváka tak silně, jakoby v ní byl on sám. 8/10 (25.02.2008)

Miluji filmy s agresivními šílenci a blázny zvláště pak, když je hraje někdo tak geniálně jako Dennis Hopper Franka. Miluji tohle šílené násilí a zlobu. Maximálně jsem si užíval scény v Dorothyně bytě, ale i jindy to bylo výborné. A i přesto je to vcelku normální snímek, alespoň tedy podle mých prvotních dojmů. Byl naprosto pochopitelný, zřetelný a ohromně zábavný. Když jsem se nad příběhem pořádně zamyslel, zjistil jsem, že je vlastně značně fádní a v podstatě nijak zajímavý. To, jak z něho režisér a scénárista v jedné osobě dokázal udělat téměř dokonalé a napínavé dílo zaslouží obdiv, zvláště pak u Lynche, jehož naprostou většinu předchozích počinů jsem víceméně odsoudil... (29.06.2006)

Romantický noir s tunou důkazů o tom, že k Lynchovi je zkrátka třeba hledat si vlastní cestu. Někdy to nevyjde, jindy je z toho naopak nezapomenutelný zážitek. MacLachlanova naivita ruku v ruce s neuchopitelnou aurou Isabelly Rossellini stvořily podívanou, která se nedá odvyprávět, jen zažít. Pro nejvyšší hodnocení by pošuk Dennis Hopper musel přeci jen trochu ubrat ze svého raketového temperamentu. (23.08.2006)