Duna

Stále a stále mne cosi přitahuje k neobvyklé sci-fi výstředního režiséra. Uhrančivá hudba skupiny Toto, dekadentní prostředí i kostýmy a kreatura od Carla Rambaldiho ( E.T., Vetřelec, Conan ničitel atd.) mě stále přitahují jako můru plamen svíčky. Koření, modré oči, pouštní planeta, píseční červi, doutníkové lodě a touha po moci. Na předlohu mi stále v knihovně sedá prach, což je možná dobře, jelikož vím, že Lynch pojal Dunu svérázně po svém, jak to dělává. Výtvarně jakoby režisér váhal mezi inspirací temnou gotikou či nabubřelým barokem. V pouštních oblecích se asi inspirovali nejen novodobí X-Meni, ale i dozajista i rozličné s/m filmy ( nu, u nich to bylo možná opačně). Ponurá atmosféra prosakuje celým příběhem jak zvětšující se krvavá skvrna pod brutálně ubitou obětí. Zneklidňující film, který své fanoušky hledal velmi pomalu a mnoho diváků stále o svých kvalitách nepřesvědčil. (28.02.2011)

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Lynchova Duna je z první poloviny zábavná a z druhé poloviny bohužel velmi uspěchaná. Ovšem atmosféricky je to super. Každopádně je jasné, že nová verze bude parádní, už jenom proto, že Timothée Chalamet je mnohem lepší herec než Kyle MacLachlan.__________Edit 01/2022: Napodruhé jsem Lynchovu Dunu schopný ocenit alespoň v některých aspektech, i když jako celek kvůli uspěchanosti nefunguje. Lynchova Duna má velmi zajímavou, byť dobově poplatnou, atmosféru, herecký casting (s výjimkou Harkonnenů) není úplně špatný, hudba od skupiny Toto je výborná a celé to má svůj půvab. Bohužel druhá polovina kvůli střihačské zkratkovitosti nefunguje, závěr je natočen výslovně naivně a představitelé hlavních padouchů nepůsobí strašidelně, ale maximálně směšně. Beru na vědomí, že produkce filmu byla náročná a že David Lynch se nejspíš dost urputně hádal se studiem Universal Pictures (důsledkem je brutálně zkrácená druhá polovina nedávající smysl), ale film na mě nepůsobí tak, abych z něho padl na zadek, to se povedlo až nové verzi s Timothéem Chalametem. Je to velká škoda a promarněná příležitost, ale v každém případě je dobré Lynchovu Dunu vidět a ocenit tu velkou snahu.________EDIT 03/2024: Lynchovu Dunu jsem samozřejmě viděl už dříve, tentokrát jsem ji ale poprvé viděl na Blu-rayi v parádním remasteru. Musím přiznat, že jsem si ji překvapivě užil, přitom předtím jsem si k ní hledal dlouhou cestu. Herci výborní, parádní výtvarná a scénografická stránka, soundtrack doslova magický. Jediná velká škoda je v adaptovaném scénáři a konečném (producentském) sestřihu, jehož výsledek je bohužel hodně zkratkovitý a je to poznat. Jakkoli David Lynch dodnes považuje svou verzi Duny za osobní selhání, za svůj tvůrčí vklad se rozhodně nemusí nijak stydět, protože výsledný sestřih už nemohl nijak ovlivnit. Na druhou stranu Villeneuvova dvoudílná verze vytvořená skoro o čtyřicet let později je mnohem lepší a právem bude považovaná za klasiku nejen v žánru sci-fi, ale také za klasiku moderní kinematografie jako takové. (08.11.2020)

Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Dobré, ale zdaleka ne špičkové zpracování slavné Herbertovy sci-fi Duna. Přílišná uspěchanost a povrchnost filmu oproti knize - za 137 minut však víc asi stihnout nešlo. Silně jsem však postrádal hlavně tajuplnou atmosféru fremenské části příběhu, která patrně někam spadla pod stůl ve střižně a bez které film není rovnocenný geniální knižní předloze. Tentokrát Lynch zkrátka nebyl Kwisatz Haderach. Docela mne šokoval i ženáč Sting v roli homosexuálního Harkonnena Feydy Rautha. Konkurenční třídílná televizní verze Duny z roku 2000 (i s českými herci) je rozhodně věrnějším přepisem knihy. Trailer (k Lynchově Duně): http://www.csfd.cz/film/6250-duna-dune/videa/ (30.01.2010)