Sloní muž

Šestý film Davida Lynche a konečně skvělý zážitek. Mnohem více prostoru je dáno dialogům a to kvituji v té nejvyšší míře (vždyť v Mazací hlavě se pomalu každé slovo oslavovalo šampaňským). Až na pár chvil skoro nebyly cítit ty pro mě nepříjemné režisérovy manýry a zjevně se Lynch snažil, aby diváci Sloního muže pobrali spokojeně jako většina, a to se mu povedlo. Obrovským kladem je pro mě vynikající hudba Johna Morrise (proč mám jen pocit, samozřejmě nepočítaje Barberovo Adagio, že jí znám i odněkud jinud) která se vyskytuje sice ohromně mizivě, je ale takřka dokonalá. Námět přitáhne, drží, pak na chvíli pustí, ale na konci vás opět drží svými pevnými chapadlovitými pařáty a to, co mě jako jedno z mála věcí mrzelo, byla na můj vkus až přilišná přeslazenost na konci - já asi opravdu nevím, co chci... (15.04.2006)

Pro me asi nejlepsi Lynchuv pocin. To, jak dokaze tento snimek hybat s city divaka, je az neuveritelne - neskutecne lidsky a nadherny film, ukazujici krasu nedokonalosti a nizkost a zvracenost lidi "normalnich". Zni to jako klise, ale radsi se na to podivejte sami. Finalni scena s posteli se skoro neda ustat... (16.11.2003)

John Merrick, kruto prezývaný „Sloní muž“, naozaj žil, ale mnohí iní umelci ho použili skôr ako kurióznu dekoráciu (komiksový román „Z pekla“ a následne filmové spracovanie bratov Hughesovcov). To David Lynch sa na to pozrel ako na poctivú životopisnú drámu človeka s mimoriadne tvrdým životom, ktorý bol najšťastnejší, keď sa mohol zavrieť do temnej miestnosti a mať od všetkých pokoj. John Hurt alias Kane z VOTRELCA podáva napriek mohutnej maske vynikajúci melancholický výkon a Merrick je v jeho podaní natoľko zaujímavou, fascinujúcou a tragickou postavou, že necháva v pozadí aj „štandardného“ Hopkinsa. Lynchove filmy spravidla nechápem, ale SLONÍ MUŽ patrí k mála jeho „normálnejších“ filmom. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/161413/Sloni-muz-80.html (30.10.2006)

''I'm not an elephant! I'm not an animal! I'm a human being, I'm a man!'' Pořád cítím ten knedlík v krku a slzy v očích při závěrečné scéně.. Vše do sebe tak krásně zapadá, herectví, scénář, režie a hudba dohromady vytváří neobyčejný zážitek. David Lynch do filmu vložil tolik jemnosti, citlivosti a zároveň lidské krutosti a nepochopení. Může to být film o tragédii a nespravedlnosti, ale i o lidském soucitu, lásky a víry... záleží jen na Vás, co z toho si vyberete. (03.07.2012)

Když se ze zrůdy stane člověk, mluví se o zázraku. Opačný jev však kvůli své četnosti kolem nás nepřekvapí nikoho.. Vůní uhlí a ohně nasáklá industriální atmosféra viktoriánské Anglie, dokonalý střih, sir Hopkins vypadající z některých kamerových úhlů jako J.Abrhám, humánní poselství jen o něco více viditelné než v ostatních Lynchových filmech a hlavně autorův vyplazený jazyk na konvenci milující diváky, kterým říká: „Podívejte, o co přicházíte, kdybych častěji zaplul do středního proudu..“ Upřímně řečeno, kvůli jisté černobílosti charakterů jsem se nad nejvyšším hodnocením rozmýšlel, ale pak nastoupilo Barberovo 'Adagio for strings' a to mě umí spolehlivě rozsekat na kusy.. „Never. Oh, never. Nothing will die. The stream flows, the wind blows, the cloud fleets, the heart beats. Nothing will die...“ (05.07.2012)