Sloní muž

Vážená omladino, holdující hororovým blbinám všeho druhu, byly časy, kdy diváka zneklidňovaly i třeba tělesné deformace, kdy dotyčnému vyrostla na hlavě kostnatá boule a otekla mu většina končetin. Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka přidusit. Tenhle Lynch je nicméně pořád trochu atypický, měl štěstí na herce, výpravu či hudbu, pohlídal si atmosféru a přinesl pár velmi solidních momentů. (06.07.2022)

Osobitý snímek předhazující divákovi hlavně téma lidskosti a snad i tolerance a pochopení. Ačkoliv film je bezesporu emocionálně silný, neodpustím si menší poznámku. Přišlo mi že spoléhá pouze na to, že divák bude nad sloním mužem cítit maximální lítost, bude držet Anthony Hopkinsovi všechny čtyři palce, ať mu s jeho začleněním do společnosti pomůže co nejvíc a na závěr, jako bonus, si odnese i nějaké to morální ponaučeníčko o tom, jak by se s lidmi (a snad i zvířaty) zacházet nemělo, byť vypadají jakkoliv... Co když se mi ale fakt John Merrick na pohled moc nelíbil? :) 8/10 (25.02.2008)

Debutová snímka Davida Lyncha z roku 1976 Eraserhead je hrôzostrašnou víziou priemyselného sveta plného syčiacej pary a tovární znečisťujúcich životné prostredie, dokonalých katalyzátorov pre základné pôrodné fóbie Jacka Nanceho. V The Elephant Man Lynch pracuje s mnohými rovnakými témami a obrazmi, tentokrát však nesúvisia so žiadnou podivnou, nevysvetliteľnou metaforou, ale s dojemným humanistickým posolstvom. Mel Brooks sa roky usiloval o to, aby priniesol na plátna kín pravdivý príbeh Johna Merricka, kvôli nádorom kruto prezývaného „The Elephant Man“. Rovnako usilovne sa snažil priviesť na scénu Davida Lyncha. Režisér pracujúci s nádherným širokouhlým čierno-bielym obrazom zobrazuje Londýn 19. storočia ako škaredé, nepríjemné miesto, kde sa stretáva prudérna (hanblivá) viktoriánska precitlivelosť s nevyberavou, drsnou realitou priemyselnej revolúcie. Hurt hraje Merricka s citlivosťou a dôstojnosťou, ktorá vyžaruje aj spod kilogramov líčidiel, pod ktorými ho vôbec nemožno poznať. Rovnako vynikajúci je i Hopkins, ktorý si uvedomuje, že navzdory svojim pôvodne dobrým zámerom Merricka zrejme podvedome zneužíva ako lekársku zvláštnosť. Film predstavuje pre všetkých zúčastnených naprostý triumf, predovšetkým však pre Lyncha, ktorý obdržal nespočet pôct, ktoré mu umožnili uniknúť z ghetta umeleckého filmu. 85% (27.02.2011)

Rozvedení obžalovávajícího leitmotivu Browningových Freaks k téměř dokonalé formální i obsahové struktuře v černobílé rapsodii humanismu (uf!), které svou náturou dokazuje, že krása jde přeci jen ruku v ruce s ošklivostí. Temné, bizarní, stísňující, smutné, záměrně nepříjemné a přesto citlivé a láskyplné - zcela podle pravidel Lynchova osobitého universa. P.S. Nesouhlasím s tím, že by Sloní muž zastával v Lynchově filmografii výlučné postavení pro svou "čitelnost", když už, tak bych to napsal o hřejivém Příběhu Alvina Straighta. Oproti interpretačním labyrintům jakými jsou Modrý samet, Mullholland Drive či depres-expres Mazací hlava je určitě srozumitelnější a jde více na lopatu masové divácké obci, ale jiné rozdíly mi zřejmě unikají. Pravda - čím je Lynch starší, tím se stává prchavějším, abstraktnějším a libidóznějším. (09.01.2009)

Pro me asi nejlepsi Lynchuv pocin. To, jak dokaze tento snimek hybat s city divaka, je az neuveritelne - neskutecne lidsky a nadherny film, ukazujici krasu nedokonalosti a nizkost a zvracenost lidi "normalnich". Zni to jako klise, ale radsi se na to podivejte sami. Finalni scena s posteli se skoro neda ustat... (16.11.2003)