Mulholland Drive

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)

Můj první kontakt s Davidem Lynchem. Byl sem opravdu totálně mimo. To, jakým způsobem dokázal zahodit 2 hodiny vývoje filmu a během dalších deseti minut zakončit film v tempu naprosto smrtícím, aniž by dal divákovi jakoukoliv šanci pochopit, o co vlastně de je až trestuhodné. BOHUŽEL je tato závěrečná část suverénně nejslabší částí filmu a totálně ho shodila... (19.04.2006)

Pokud patříte mezi ty, u nichž složité = promyšlené = chytré = dobrý film , tak vás Lynch dostane maximálně. Já ale ty rovnítka tak ochotně nerozhazuju, proto zůstanu u zajímavé a nápadité, ale zbytečně komplikované v realizaci. Je to možná odvážné, ale je to až moc... no... lynchovské. Nějak ty mnohoznačnosti a halucinogenní scény nejsem schopen považovat za natolik geniální... Každé puzzle budou složité, když ukradnete polovinu dílků. (15.05.2010)

Totální nudná kravina. Začíná to ještě jakž takž srozumitelně, ale čím déle to běží, tím větší se z toho stává guláš. Jednotlivé scény tam jsou naprosto nahodile, bez jakéhokoliv významu. Snad jen, aby to bylo co nejdivnější a lidi za tím hledali genialitu, která tam není. Je to sice divné, ale není to nadčasově divné a ty lesbické scény už dnes ani nejsou nijak provokativní. Naomi Watts je tam sice opravdu výborná, ale tomuhle filmu nepomůže nic. Zbyla fakt jen nuda. (27.01.2011)

David Lynch je stále ve formě. Přibližně dvě hodiny sledujete "normální" příběh a ve zbylém času Lynch všechno převrátí naruby. Hlava mi šla kolem...Tenhle film jsem videl den před Štědrým večerem, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že báječnější Vánoce jsem nezažil. Kdo viděl, ten mě chápe...P.S.: Veškeré výklady, které se objevily (a i jedna "oficiální verze", která je mnohými považována za tu správnou - stačí se podívat na internetu), si nechte od cesty. Naprosto mě nezajímají - "Mulholland Drive" totiž bravurně funguje bez vysvětlování. Je totiž o atmosféře a emocích. (31.10.2006)