Doktor Spánek od Stephena Kinga

Velmi věrná adaptace knihy, která se mi moc líbila, navazující na jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. Odvaha tvůrců Doktora Spánka byla obrovská - pokračovat v Kubrickově příběhu, ale zároveň být věrni Kingovi a natočit více než epilog Osvícení. Povedlo se to skvěle hlavně díky Miku Flanaganovi, který se rozkročil mezi Kingem a Kubrickem, stojí pevně a nezbývá mu za to než poděkovat. Až uvidíte všechno to originálně a nesmírně působivě provedené cestování myslí (a jejich souboje), tu atmosféru, která je mnohem lepší než jak naznačovaly upoutávky a nesází na lekačky, nýbrž na poctivé napětí... Přesně takhle jsem si to při čtení knihy představoval, a to přitom v knize chyběl největší trumf filmu - Overlook. Našel bych scénu nebo dvě, kterým bych mohl něco vytknout, ale celkově jsem s Doktorem Spánkem tak spokojený, že nemůžu nebo spíše nechci. Závěr je vyloženě lahůdka pro všechny, kteří Osvícení nejen viděli, ale také četli... No a to jsem se vůbec nezmínil o úžasném Ewanu McGregorovi. (15.11.2019)

Nečetl jsem ani Kingovo Osvícení, ani předlohu pro tento snímek, takže mohu hodnotit výhradně jako filmy. Kubrickův počin mne zaujal hned od samého počátku a přestože mi nijak nedokázal vysvětlit, proč se jmenuje Osvícení či The Shining (co to vlastně je?), zapůsobil na mě měrou vrchovatou a dodnes je celá řada scén nezapomenutelných, staly se ikonickými a kultovními (např. Nicholsonova hlava v rozsekaných dveřích - to mám i na tričku - či Danny na tříkolce, Redrum, sezení na baru, holčičky v šatech, krev valící se po chodbě, žena ve vaně,...) i skrze brilantní hudbu vycházející z chorálu Dies irae. Proti tomu Doktor Spánek se snaží více rozkrýt onu záhadu "osvícení", což kvituji s povděkem, ale na druhou stranu mě tohle vysvětlení příliš neoslnilo a popravdě ani nebavilo, neděsilo,..zkrátka mě nechalo tak nějak chladným a nezúčastněným. Největší radost na filmu mi tedy udělaly odkazy na Kubricka a návrat do hotelu Overlook, kde to konečně mělo atmosféru. Scéna, která však také fungovala, což je nutné podotknout ku chvále Flanaganova počinu, byla střílečka v lese. (03.03.2020)

Pravděpodobně jedna z nejlepších knižních adaptací, co jsem kdy viděl. Film, který ctí film, na který navazuje, ale zároveň skvěle převádí na plátno knihu, podle které je, a napravuje Kubrickovo "hříchy", které se Kingovi na první adaptaci Osvícení nelíbily. Skvělé obsazení (Rose, Danny, Crow a Grandpa Flick neskutečně skvělej casting), boží kamera, neskutečně vyřešenej zvuk a hudba (zase skvělý odkazy na knihu a Kubrickovo film), parádní změny ve scénáři, který rozhodně celej příběh nedegradujou, ale opět odkazujou jak na knihu, tak na Kubrickovo Osvícení a spousta dalších detailů, který mi jakožto Kingovo fanouška přiváděly miniorgasmy. Všechna poklona Miku Flanaganovi - dokázal totiž natočit film, který nejen že ctí Kingovo svět jako takový, ale především vychází vstříc jak fanouškům knihy, tak i fanouškům Kubrickovo hororu, který je bezpochyby skvělým filmem, ale velmi špatnou adaptací, a toho všeho si režisér a scénárista Doktora Spánka byl velmi vědom a dokázal z toho vytřískat i to, co jsem si nikdy neuvědomil, že by se dalo. Navíc je film natočený takovým způsobem, že i bez znalosti Osvícení (knihy i filmu) z toho může být plnohodnotný a hlavně srozumitelný filmový zážitek. A takový film jen tak někdo natočit nedokáže. Díky, Miku, a těším se na další Kingovku. ... “The world's just a hospice with fresh air.” (15.11.2019)

O dost odlišný film oproti Osvícení. Prý s větším důrazem na knižní předlohu, kterou jsem nečetl. Ale už atmosférou filmu je to hmatatelně znát. Zatímco Osvícení byl spíš psychologický horor, tak Doktor Spánek už skoro spěje k mysterióznímu fantasy. Což vlastně i dokážu pochopit, vzhledem k tomu, co Stephen King umí napsat. Když jsem se tedy z té odlišné atmosféry oklepal, docela jsem se kochal skvělým Ewanem, Rebeccou a především perfektním odkazem na legendární Osvícení. Podle mě nemohla být lepší varianta na pokračování čtyřicet let staré legendy, než Mike Flanagan. Je vidět, že originál má hodně rád a toho pomrkávání si nešlo nevšimnout. (27.10.2021)

Prvních třicet minut jsem se ztrácel. Pak se to krapet zlepšilo, ale.. Navazujeme na události z odlehlého horského hotelu, po jehož opuštěných chodbách se kdysi projížděl v nepřerušovaných záběrech malý Danny na tříkolce. Asi všichni víme, co se v hotelu díky zlověstnému Jackovi se sekyrou v ruce odehrálo, a dnes již dospělý (na alkoholu závislý, divíte se?) Dan se snaží s děsivými událostmi vyrovnat. Najde si kámoše, nově pracuje s lidmi v posledních fázích života a telepaticky se spojí s malou dívenkou, se kterou rovněž není mnohé v pořádku. Navíc přitáhne pozornost podivné bandy bytostí, která se „zářením“ z „osvícených dětí“ živí (nelítostných momentů s dětmi se pánové za kamerou nebojí). Tvůrci se zaměřují hodně na postavy, přičemž mnohé rozhodně nezaujmou, snaží se nebýt moderním hororem s lekačkami za každým druhým rohem, ovšem atmosféra vesměs chybí, režisér naštěstí předkládá solidní audiovizuální rukopis. Jen to hodně přepálil s délkou, které navíc loudavější tempo nepomáhá. Dějově jsem se docela často chytal za hlavu, závěr mě pak už doslova otravoval, finále bylo o tom, kdo (McGregor vs. Ferguson) pronese drsnější větu, přičemž každá třetí stejně moc nedávala smysl. Sorry, jako. Navazujeme na kultovní Osvícení (pochopitelně je tam díky pečlivé práci architektů nespočet přímých citací), za mě jde přesto spíš o nedochucený mysteriózní guláš, který jsem ochutnal, ale příště si dám raději něco jiného. PS: Usínat u hororu je sakra smutné. (05.01.2020)